Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nessie na výletě (II.) aneb první den v Edinburghu

Zamilovala jsem se. Na první pohled a zcela beznadějně. Stačil jeden pohled a to ještě přes okno od letadla a věděla jsem, že ho miluju. Drsný vzhled, ale zároveň z něj vyzařuje romantika na kilometry daleko. Sen každé ženy. Snad jen trochu náladové... Ano, mluvím o Skotsku.

Ale vraťme se hezky na začátek.

1. září 2011

Ráno vstáváme v půl 7, abychom mohli v 7 odjíždět. Katu s rodiči na seskok padákem, my na letiště, kam nás ochotně odvezou. Loučíme se a děkujeme a můžeme se jít na nějakou dobu usadit do odletové haly. Nejprve přebalíme část věcí do příručních zavazadel, aby nám kufr váhově prošel, pak navštívíme stánek s časopisy a můžeme se jít usadit na lavičku a čekat v klidu tam. Já ovšem v klidu sedět nevydržím, takže se seberu a jdu se projít kolem letiště. Chvíli pozoruji probíhající dostavbu, náklaďáky vezoucí nové nosníky a když mě to omrzí, jdu se dívat k plotu, zda už někdo nepřistává, nebo neodlétá, ale asi je na to moc brzo. Vyvážení kontejneru s odpadem mě naopak nikterak nefascinuje a navíc ani nijak libě nevoní, takže se zase vrátím dovnitř do haly.

Tady je mrtvo, ale naštěstí už ne na dlouho, protože otevřou odbavení. Jdem si stoupnout do fronty, za námi stojí banda Čechů v červených tričkách se Skotskou a Českou vlajkou a nějakým nápisem – evidentně jedou do Glasgow na fotbal. Odevzdáváme kufr, který má 14,5 kg, což je půl kila pod limitem a to je skoro prázdný. Začínám Matyse podezírat, že tam něco pašuje, protože těch pár triček přece nemůže vážit tolik!

Pokračujem k další kontrole, tentokrát osobní. Zavazadla a kabáty na pás, my pod rám. Čekám, že budu díky pohorám pískat a ono nic, příjemné to překvapení. Při Mtysově průchodu se ovšem rám rozpiští, takže se na něj ihned vrhne jeden z celníků a už jej zouvá a vysvlékává z pásku, byť nechápu proč, když neměl kovovou přezku. Absence bot zafunguje a můžeme pokračovat dál. Teď už nám v nástupu do letadla může zabránit leda to, že budou mít naše palubní zavazadla moc velké rozměry, ale to naštěstí nehrozí.

V klidu se usazujeme před gatou a opět čekáme. Z mě nepochopitelného důvodu se většina ostatních řadí do fronty. No asi jim dělá takovýhle stádní masochismus dobře, jinak si to neumim vysvětlit. My v klidu vyčkáváme až do chvíle, kdy jsou skoro všichni odbaveni. Ukazujeme letenky a jsme nacpáni do prosklené chodby, kde pro změnu čekáme (jo, jo, miluju tyhle šílený časový prostoje...). Po prostorách letiště se pak začne ozývat hlášení, že se nějací pánové mají dostavit k odletu, jinak že je tam nechají a za pár minut se přiženou nám již známí fotbalisti. Osádka letadla je tak kompletní a pouští nás na plochu, ze které se všichni po schůdcích vyšplháme do letadla. Usazování probíhá formou „Kdo dřív přijde, ten líp sedí“. Díky tomu seženeme sedadla u nouzového východu, kde je dvojnásobek místa na nohy – perfektní. Většina ostatních už taky sedí a jen někteří zmateně pobíhají po letadle, než je zpacifikuje posádka.

Můžeme letět. Začínáme tradičním pozdravem od kapitána a instruktáží od letušek a už rolujeme na start. Vzlétáme během pár minut, tady se fronty jako na Ruzyni nečekají. V průběhu letu se neudálo nic zaznamenání hodného, takže jsem ho polovinu prospala. Ve chvíli, kdy jdeme na přistání se přes vedle sedícího člověka snažím alespoň trochu dívat z okna. Vidím dva obrovské mosty, moře a zelenou zem. Přistáváme. Jsme tady. Konečně. Jsem unešená, zamilovaná, chci tu zůstat a to jsem ještě ani neopustila letadlo.

Vystupujeme, přesouváme se do haly pro kufr a pak už jen doufáme, že na nás bude čekat Peťa, abychom se tu hned na úvod neztratili. Procházíme bránou ven do příletové haly, kde už čeká spoustu lidí, ale Peťu nikde nevidim.

„Jsou to ony?“

„Co, kde?“

Rozhlédnu se pořádně a z davu už se na nás culí holky i s cedulí Klára Kutačová vyvedené v zeleno růžové barvě (provokatérky). Vrháme se sobě navzájem do náruče, protože už jsme se s Velkou Peťou neviděli víc než rok a s Malou víc než měsíc. Matys je trochu upozaděn, ale dostane se řada i na něj. Seznámení proběhne, dostaneme i 3,20 £ na autobus a Velká Peťa si jde ještě ulovit kafe, zatímco my jdeme lovit bus. S kafem jí do něj ale nepustí, takže nás svěří Malé Petě a sama dojede jiným za námi.

 

Kupujeme si Day ticket a jedeme do centra. Cestou je nutný jeden přestup na autobus č. 3 u starých paneláků určených k demolici. A abychom měli hezký výhled na Edinburgh, sedáme si nahoru. Díky tomu na jedné z pozdějších zastávek Matys vidí přibíhající Velkou Peťu, která byť jela později, stihla dopít kafe, dojet na Princess street, dojít si na záchod a doběhnout náš bus - to jen k tomu, jaký je rozdíl mezi různými poskytovateli autobusové dopravy v Edi.

 

Všichni společně dojedeme kamsi do (nám) neznáma, kde nás holky navigují, kudy se dá dostat k nim. Mezi domy, přes trávník a parkoviště až k zadnímu vchodu od jejich domku. Zouváme se v miniaturní předsíňce za dveřmi, ze které se dá dostat buď doprava do kuchyně a nebo doleva do obýváku. Nás momentálně víc fascinuje ten obývák, protože tam budeme až do konce našeho pobytu tady bydlet, takže tam rovnou složíme věci a můžeme jít na prohlídku zbytku nemovitosti. V patře jsou tři ložnice a místnost nejzásadnější – koupelna. Britský styl bydlení se mi hodně líbí, snad jen, že bych toaletu dala mimo koupelnu, protože vystřídat se tam v 6ti lidech, to už občas není uplně sranda. (Hlavně si nezapomenout dát cedulku do not disturb na kliku, protože tady se nezamyká.)

 

Vybalíme se, převlečeme a úkol dnešního dne je sestěhovat dolů matraci, na které budeme nocovat. Řekněme, že je hodně velká a manipulace v malé chodbičce a nad schodištěm a poté po samotném schodišti, je úkol náročný, asi proto se do této akce Matys ani nepokouší zapojit a nechává to na nás. Nocležiště máme, je čas zajistit i další životní potřeby - vyrážíme na nákup do Sainsburry's, kde nakoupíme nějaké základní potraviny, jako je pečivo a nějaké pomazánky. Po nákupu se můžeme vrátit domů, kde se holky chystají vyrábět lasagne. My chvíli spekulujeme, zda si do nich nakrájíme salám nebo ne, ale nakonec si je necháme v původní zeleninové verzi, protože tak jsou naprosto dokonalé a výborné.

 

Po večeři se rozmýšlíme, co dál dělat. Matys se chystá odpočívat, Velká Peťa taky, ale mě se ještě moc spát nechce, tak se domluvíme s Malou Peťou, že se ještě zajdeme projít po okolních krásách. Cíl je jasný, neb máme kousek od domu Craigmillar castle. Dojdem až k němu, ale bohužel už je pozdě, takže je zavřeno a zároveň tma, takže z něj toho moc nemáme, ale díky standardní hradní pozici na kopci, máme nádherný výhled na osvětlený Edinburgh. A byť už je poměrně pozdě a Peti jde zítra do práce, zamíříme ještě do parku za British Geological Survey, kde ve dne musí být moc hezky, ale v noci je tu přímo božsky. Stromy šumí ve větru, potok bublá a jen sem tam prosvítá paprsek světla a okolního světa. Jsme ve městě uprostřed divočiny (nebo snad v divočině uprostřed města?), paráda. Kde jsem nám připomene až Morrisons u kterého vylezeme a poté už po silnici (chodníku) dojdeme až domů. Dáme rychlou sprchu, po roce si zase všechny tři jdeme společně vyčistit zuby a můžeme zalézt do pelíšků.

Autor: Klára Kutačová | středa 21.9.2011 21:25 | karma článku: 11,11 | přečteno: 1072x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 985x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese

9. prosince 2024  9:39,  aktualizováno  14:34

Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....

Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka

7. prosince 2024,  aktualizováno  12.12 12:45

Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...

Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl

8. prosince 2024  11:42,  aktualizováno  20:39

Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....

Lidl zlevnil až o devadesát procent, zákazníci kvůli tomu oblehli Letňany

12. prosince 2024  14:15

Plastové autíčko za dvacku zlevněné o osmdesát procent, litinový hrnec za sto korun, zlevněný na...

Zmizel manažer e-shopu s hudebními nástroji. Odjel do Krkonoš a nevrátil se

8. prosince 2024  12:28,  aktualizováno  20:15

Policisté pátrají po sedmačtyřicetiletém Filipu Č. manažerovi e-shopu s hudebními nástroji...

Požár kamionu s akumulátory zastavil provoz na D1 ve směru z Vyškova do Brna

14. prosince 2024  13:46

Před polednem vypukl na dálnici D1 požár kamionu, který převážel akumulátory. Ve směru od Vyškova...

Další skandál prince Andrewa. Jeho přítele podezřívají ze špionáže pro Čínu

14. prosince 2024  13:27

Blízký přítel britského prince Andrewa, bratra krále Karla III., je podezřelý ze špionáže pro Čínu...

Odměna vypsaná rodinou nepomohla. Vrah Rusa ze Stodůlek uniká už pět let

14. prosince 2024  13:21

Kriminalisté již pět let pátrají po vrahovi tehdy jednapadesátiletého muže ruské národnosti. V roce...

Gorila Moja slaví dvacetiny. Pražská zoo vypráví její příběh fotovýstavou

14. prosince 2024  13:18

Zoologická zahrada v Praze uspořádala výstavu věnovanou své slavné rodačce, gorilí samici Moje....

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...