Napříč tyrkysovou zemí XXII.- Protivládní demonstrace
Ráno vstanu v 9 a plánuji vyrazit na náměstí a na mosty. Trochu jsem si porovnala v hlavě zážitky včerejšího dne a došla k závěru, že nemá cenu se tři dny zavřít v pokoji a nevycházet, ba právě naopak. Jít ven a vidět, co nejvíc, proto jsem přece přijela. A navíc, přece se před Tomem nepředvedu jako největší srab, když už jsem ho přesvědčila, aby mě vzal s sebou.
Obleču se zcela předpisově (Já přeci vůbec nejsem ta, co tu včera běhala s tím copem po pás), vezmu pití a můžu jít. U recepce mě zastaví recepční. Že by přišel čas na kázání o vhodném odívání, kterého se mi nedostalo včera?
„Kam se chystáš, my friend?“ ptá se s úsměvem. Takže průšvih se snad nekoná.
Vysvětluji, že bych ráda obešla mešity na náměstí a poté zamířila k mostům.
„Na náměstí nechoď, my friend, tam je demonstrace.“
„Přeptám se tedy na mosty a dostane se mi ujištění, že ty jsou OK.“
Poděkuji za varování a vyjdu ven. Mám pocit, že včerejší vylidněné ulice byli přípravou na dnešek. Jakoby všichni sbírali sílu a malovali transparenty. Od severu se směrem ke mně hrnou davy lidí. Ženy, muži, dospělí, starci i malé děti v náručí rodičů. A všichni jdou směrem k mostům. Věřím recepčnímu a domnívám se, že to o kousek dál stočí na náměstí. Kolem všech lidí krouží dvě motorky, muži na nich drží prapory, lidé v průvodu jim dělají cestu. Zatím je ticho. Snad to nebude zlověstné ticho před bouří. na jedné z křižovatek mě zastaví muž s kamerou a vysvětluje mi, že tohle je protivládní demonstrace a zároveň mi řekne, ať jdu dál, mezi lidi, ať vidím a slyším, co chtějí. Ptám se, zda je to bezpečné, nechci se do ničeho zaplést. Rozhodně je, jdi.
Jistota je jistota, ptám se ještě policisty, který odklání dopravu. Kameraman mě od něj odhání, že prý neumí anglicky. Ale umí a velice dobře umí. Ovšem je jasné, čeho se ten člověk bojí, že je milý policista moc spjatý s režimem a třeba nebude chtít, aby někdo viděl, jak se lidé staví proti režimu. Oba ale rychle zjistíme, jak to je, když policista mává na oba motorkáře s prapory. Kdyby na sobě neměl tuhle uniformu, bude to jeden z těch, kdo budou protestovat. Teď ale jen dělá svojí práci – řídí dopravu a varuje mě, ať raději nefotím, že bych z toho mohla mít problémy. Slíbím, že nebudu, protože moje zrcadlovka není zrovna nenápadná, ani se jí nepokouším vyndat. Místo toho se chystám natočit něco telefonem. Přesně v tu chvíli kolem mě projde několik vojáků. „Do psí...“ Tak tohle skutečně nevyšlo. Snažím se tedy aspoň co nejvíc vidět a slyšet. Je jedno, že nerozumím jedinému slovu, když vím, co se ti lidé snaží říct.
V centru parku se lidé zastavují, uprostřed davu kdosi řeční. Ostatní provolávají hesla a mávají vlajkami. Ze všech stran přicházejí další lidé. Někteří jdou do centra dění, jiní stojí opodál tak, jako já. Chci vidět víc, takovou atmosféru už asi nezažiju. Jsem téměř porevoluční dítě, takže nevím, jaké to bylo cinkat klíči na Václaváku, ale těmhle lidem přeji, aby to vyšlo tak, jako u nás (nebo raději lépe), aby už nikdy nikdo nešel a nestřílel do lidí, jejichž jedinou zbraní jsou slova a víra v lepší zítřky.
Procházím dál ulicí, kolem davu, který má jediný společný cíl. A kolem nich procházejí policisté a vojáci. Nutí mě to přemýšlet, nebude nikdo z nich střílet? Na chvíli se schovám v jednom z krámů ve snaze říct: „Jsem turista. Jsem tu na návštěvě. Nechte mě na pokoji.“ Koupím si šátek a vycházím ven s Lonely planet před sebou jako štítem. O tom, že by byl proti kulce zbytečný není pochyb, přesto nemám až takový strach jako jsem měla včera. Jak paradoxní.
Jsem u mostů. I tady je další řečník a kolem něj srocení lidé. Opodál stojí záchranka a hasiči, jako kdyby šlo o běžnou veřejnou akci a jediné co hrozí je, že nějaký účastník zkolabuje z horka. Nejde mi to do hlavy. Že by tohle bylo to provládní shromáždění a tam v parku protivládní? Nemám šanci se to dozvědět, protože hesla i proslovy jsou samozřejmě v Perštině a jen tak za někým přijít a ptát se, za co tu bojuje, nemám odvahu, aby mě třeba neušlapal „rozvášněný dav“ za stupidní otázky.
Vyklízím tedy pole a mířím na první z mostů. Z bezpečné vzdálenosti od demonstrací se vykloním z jednoho z výklenků (přihlédnu – li k faktu, že tu není žádné zábradlí a přílišný náklon by znamenal můj pád do vody, rozhodně bych to již neopakovala!) a udělám alespoň dvě fotky. Za to mě snad nikdo nezastřelí a foťák nerozšlape. Tímto se definitivně přepnu do módu turistka a pokračuji v cestě za krásami Esfahánu, neb za nimi jsem přijela. Přejdu most, kochaje se pohledem na řeku, z jejíhož středu tryská k nebesům proud vody a zastavím na protějším břehu v parku na nábřeží. Tady to vypadá, jakoby lidé neměli ponětí, co se děje na druhé straně. Procházejí se po kamenných cestičkách, povídají si, děti si hrají na dětském hřišti, panuje tu naprostý klid. Trochu mi to nejde do hlavy.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)
Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)
Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)
Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)
Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)
Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa