Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Napříč tyrkysovou zemí XV. - První večer v Shirazu

Po celém odpoledni v autobusu na rozpálené dálníci konečně po západu slunce dojedeme do Shirazu. To je fajn, jen kdybych věděla, kde jsem a jak se dostanu do hotelu?

Stačí se rozhlédnout a hned je u vás několik taxikářů a předhánějí se, kdo vás odveze levněji.

„Anvari hotel? Anvari?“

„No, Zandi.“

Minimálně 2 se mi snaží vysvětlit, že všichni turisti jezdí do Anvari, ne do Zandi. Už to mi mělo naznačit, že jsem někde udělala chybu. Já si momentálně ovšem na svém Zandi trvám, mám tam zamluvený pokoj.

„OK, go!“ vyzve mě jeden.

Následuji jej na stanoviště taxíků, kde si místo toho jeho vyhlédnu ten nejzelenější a nejtaxíkovitější taxík. Tak pro jistotu. Paranoia je všemocná. (Na druhou stranu únosci turistů by se asi nejlépe maskovali právě v naprosto nevinně vypadajícím autě, takže by mi to ve finále bylo stejně k prdu, kdyby se mě někdo snažil unést...)

Až druhý den zjistím, že jsme to do hotelu vzali pořádnou oklikou. Ale abych taxikáři nekřivdila, možná to bylo uzavírkami kvůli průvodům. Na jedné z hlavních silnic uvázneme v zácpě. „Boha jeho, lidi, kam všichni takhle v 9 večer jedete?“ táži se sama sebe. Taxikář mi ovšem ukazuje, ať vystoupím. „What? Why?“ Mává rukou, že tamhle za rohem je můj hotel. Čemuž buď můžu věřit a nebo taky ne. Já jsem ovšem tvor nedůvěřivý, takže zatvrzele sedím, že chci dovézt až před vchod. Nebo alespoň někam, kde uvidím, že tam skutečně ten hotel je. Taxikář vystoupí, odchytí nejbližšího příslušníka policie, který mi lámanou angličinou vysvětlí, že Zandi je skutečně za tímto rohem a že mě tam samozřejmě půjde doprovodit. Poděkuji taxikáři, zaplatím, omluvím se za nedůvěru a následuji policistu, který mě odvede až ke vchodu a čeká, zda nebudu potřebovat ještě nějak pomoci. Když vidí, že se s recepčním jsme schopni domluvit, rozloučí se a odchází za svými povinnostmi.

Tenhle hotel je oproti Silk Roadu poněkud omšelejší. (OK, proti Silkroadu bych mohla říct, že je omšelé téměř cokoliv. Přihlédnu – li k faktu, že se jednalo o hotel „uplácaný z hlíny“, je to možná trochu ostuda.) Ale momentálně mi stačí, když se budu mít kde osprchovat a spát, takže nějakou opadanou omítku a trochu prachu vezmi čert. Plusový bod dostanou za dva pomerančovníky na dvorku. Recepční mě doprovodí do pokoje. V předsíňce ze stropu visí cosi, co vypadá jako přerostlá digestoř. Padá z toho špína a mě děsí, co ještě dalšího by z toho mohlo opadávat. „Fuj.“ Recepční evidentně pochopí, že to nebylo slovo vyjadřující nadšení a vede mě dál. „Bathroom.“ Tak tím dojem skutečně nezachránil. Pokoj vypadá obyčejně, koupelna je slušně řečeno poněkud opotřebovaná. Ale já už teď padám solidně na ústa, a protože nic lepšího tu nemají, budu se s tím muset pro dnešní noc nějak spokojit. Poděkuji, dojdu se dolů upsat a konečně vysněná sprcha. I když přiznávám, představovala jsem si ji o něco hygieničtěji. Přítomnost procesí drobných broučků mi na pocitu sterility nepřidává. Nicméně uzavřu s nimi dohodu: budou žít přesně do doby, než se první z nich pokusí vlézt ke mně do postele.

Hmyz ovšem není to, co mě momentálně trápí nejvíc. V pokoji začne být cítit plyn. Recepční se sice tvářil, že to je normální, ale já se nechystám otrávit (ani normálně) plynem, takže jdu větrat. Otevřeným oknem dovnitř zavane příjemný chládek, takže si vyberu postel u něj, rozestelu (příšerný tvrdý polštář rovnu nahradím kabátem a svetrem) a chystám se zalehnout, když tu začne z venku jít šílený kravál. Oslavující procesí pokročilo na hlavní ulici, takže byť jsou okna do nějaké zapadlé uličky, přes nízké baráčky v okolí je slyšet úplně všechno. Tím pádem mám dvě možnosti. Zavřít okno a pravděpodobně se udusit a nebo nechat okno otevřené a žít s tím, že se nevyspím. Po půl hodině, kdy se i přes strašnou únavu marně snažím usnout, si říkám, že udušení by mohlo být milosrdnější. Ale sebevrah nejsem (OK, vím, že hodně lidí si o mně díky tomuhle výletu myslí opak), takže se snažím vymyslet lepší variantu. Za prvé se přesunu na postel nejdál od okna. To nepomůže ani trochu. Tak si zacpu uši rukama. To je mnohem lepší. Začnu dřímat, ruce automaticky povolí a kravál začne nanovo. Ale nebyla bych to já, abych nezačala vymýšlet pakárny. Svetr omotaný kolem hlavy jako turban je jen slabá hluková bariéra, ale balíky ponožek (čistých!!!) válející se na posteli vedle, by mohly posloužit mému účelu. Vyberu si dva páry podkolenek a za pomoci šátku z nich vytvořím klapky na uši. A pro dokonalost efektu (ne vizuálního pochopitelně) ještě z gázy vyrobím jakési špunty do uší. A najednou je klid. Jaké blaho. Asi za hodinu se pokusím otočit, ale ponožky mi v tom brání. Pozitivní ovšem je, že mezi tím průvod odešel, takže je klid, ticho a já můžu nerušeně pokračovat ve spánku i bez nich. A nad ránem, kolem 7 hodiny, je venku klídek, který bych čekala maximálně někde na samotě u lesa a ne v tomhle velkoměstě.

 

Autor: Klára Kutačová | neděle 22.8.2010 18:52 | karma článku: 14,47 | přečteno: 1241x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 984x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková

2. prosince 2024  17:16

Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...

Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo

3. prosince 2024  15:18,  aktualizováno  4.12

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi

3. prosince 2024  14:21

S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...

Vlak přejel nezletilou dívku v Černošicích u Prahy. Přišla o obě nohy

28. listopadu 2024  19:35,  aktualizováno  21:18

Vlak na železničním přejezdu v Černošicích ve čtvrtek večer přejel nezletilou dívku, která...

Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie

4. prosince 2024  10:46

Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...

Francouzští poslanci vyslovili nedůvěru vládě, poprvé od roku 1962

4. prosince 2024  9:34,  aktualizováno  22:17

Dolní komora francouzského parlamentu ve středu po týdnech sporů o rozpočet na příští rok vyslovila...

Dělník z Česka tisíckrát sexuálně napadl dceru, než ho pohnala k soudu v Berlíně

4. prosince 2024  21:56

Čech v Německu podle obžaloby několik let sexuálně zneužíval a znásilňoval svou dceru a z činů si...

Nervózní smích a rozpaky. Kanada může být 51. stát USA, naznačil Trump

4. prosince 2024  21:19

Nově zvolený americký prezident Donald Trump při večeři s kanadským premiérem Justinem Trudeauem...

Důchodová reforma Senátem prošla hladce, i přes výhrady opozice a odborů

4. prosince 2024  12:40,  aktualizováno  21:08

Senát ve středu večer schválil beze změn důchodovou reformu. Diskuse před hlasováním trvala...

Naše čtenářky ohodnotili spreje STÉRIMAR™ Baby
Naše čtenářky ohodnotili spreje STÉRIMAR™ Baby

Našich 40 testerů a testerek vyzkoušelo se svými dětmi šetrné nosní spreje od STÉRIMAR™. Jak test dopadl? Skutečně pomohl od rýmy a ucpaného nosu?...

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...