Napříč tyrkysovou zemí XV. - První večer v Shirazu

Po celém odpoledni v autobusu na rozpálené dálníci konečně po západu slunce dojedeme do Shirazu. To je fajn, jen kdybych věděla, kde jsem a jak se dostanu do hotelu?

Stačí se rozhlédnout a hned je u vás několik taxikářů a předhánějí se, kdo vás odveze levněji.

„Anvari hotel? Anvari?“

„No, Zandi.“

Minimálně 2 se mi snaží vysvětlit, že všichni turisti jezdí do Anvari, ne do Zandi. Už to mi mělo naznačit, že jsem někde udělala chybu. Já si momentálně ovšem na svém Zandi trvám, mám tam zamluvený pokoj.

„OK, go!“ vyzve mě jeden.

Následuji jej na stanoviště taxíků, kde si místo toho jeho vyhlédnu ten nejzelenější a nejtaxíkovitější taxík. Tak pro jistotu. Paranoia je všemocná. (Na druhou stranu únosci turistů by se asi nejlépe maskovali právě v naprosto nevinně vypadajícím autě, takže by mi to ve finále bylo stejně k prdu, kdyby se mě někdo snažil unést...)

Až druhý den zjistím, že jsme to do hotelu vzali pořádnou oklikou. Ale abych taxikáři nekřivdila, možná to bylo uzavírkami kvůli průvodům. Na jedné z hlavních silnic uvázneme v zácpě. „Boha jeho, lidi, kam všichni takhle v 9 večer jedete?“ táži se sama sebe. Taxikář mi ovšem ukazuje, ať vystoupím. „What? Why?“ Mává rukou, že tamhle za rohem je můj hotel. Čemuž buď můžu věřit a nebo taky ne. Já jsem ovšem tvor nedůvěřivý, takže zatvrzele sedím, že chci dovézt až před vchod. Nebo alespoň někam, kde uvidím, že tam skutečně ten hotel je. Taxikář vystoupí, odchytí nejbližšího příslušníka policie, který mi lámanou angličinou vysvětlí, že Zandi je skutečně za tímto rohem a že mě tam samozřejmě půjde doprovodit. Poděkuji taxikáři, zaplatím, omluvím se za nedůvěru a následuji policistu, který mě odvede až ke vchodu a čeká, zda nebudu potřebovat ještě nějak pomoci. Když vidí, že se s recepčním jsme schopni domluvit, rozloučí se a odchází za svými povinnostmi.

Tenhle hotel je oproti Silk Roadu poněkud omšelejší. (OK, proti Silkroadu bych mohla říct, že je omšelé téměř cokoliv. Přihlédnu – li k faktu, že se jednalo o hotel „uplácaný z hlíny“, je to možná trochu ostuda.) Ale momentálně mi stačí, když se budu mít kde osprchovat a spát, takže nějakou opadanou omítku a trochu prachu vezmi čert. Plusový bod dostanou za dva pomerančovníky na dvorku. Recepční mě doprovodí do pokoje. V předsíňce ze stropu visí cosi, co vypadá jako přerostlá digestoř. Padá z toho špína a mě děsí, co ještě dalšího by z toho mohlo opadávat. „Fuj.“ Recepční evidentně pochopí, že to nebylo slovo vyjadřující nadšení a vede mě dál. „Bathroom.“ Tak tím dojem skutečně nezachránil. Pokoj vypadá obyčejně, koupelna je slušně řečeno poněkud opotřebovaná. Ale já už teď padám solidně na ústa, a protože nic lepšího tu nemají, budu se s tím muset pro dnešní noc nějak spokojit. Poděkuji, dojdu se dolů upsat a konečně vysněná sprcha. I když přiznávám, představovala jsem si ji o něco hygieničtěji. Přítomnost procesí drobných broučků mi na pocitu sterility nepřidává. Nicméně uzavřu s nimi dohodu: budou žít přesně do doby, než se první z nich pokusí vlézt ke mně do postele.

Hmyz ovšem není to, co mě momentálně trápí nejvíc. V pokoji začne být cítit plyn. Recepční se sice tvářil, že to je normální, ale já se nechystám otrávit (ani normálně) plynem, takže jdu větrat. Otevřeným oknem dovnitř zavane příjemný chládek, takže si vyberu postel u něj, rozestelu (příšerný tvrdý polštář rovnu nahradím kabátem a svetrem) a chystám se zalehnout, když tu začne z venku jít šílený kravál. Oslavující procesí pokročilo na hlavní ulici, takže byť jsou okna do nějaké zapadlé uličky, přes nízké baráčky v okolí je slyšet úplně všechno. Tím pádem mám dvě možnosti. Zavřít okno a pravděpodobně se udusit a nebo nechat okno otevřené a žít s tím, že se nevyspím. Po půl hodině, kdy se i přes strašnou únavu marně snažím usnout, si říkám, že udušení by mohlo být milosrdnější. Ale sebevrah nejsem (OK, vím, že hodně lidí si o mně díky tomuhle výletu myslí opak), takže se snažím vymyslet lepší variantu. Za prvé se přesunu na postel nejdál od okna. To nepomůže ani trochu. Tak si zacpu uši rukama. To je mnohem lepší. Začnu dřímat, ruce automaticky povolí a kravál začne nanovo. Ale nebyla bych to já, abych nezačala vymýšlet pakárny. Svetr omotaný kolem hlavy jako turban je jen slabá hluková bariéra, ale balíky ponožek (čistých!!!) válející se na posteli vedle, by mohly posloužit mému účelu. Vyberu si dva páry podkolenek a za pomoci šátku z nich vytvořím klapky na uši. A pro dokonalost efektu (ne vizuálního pochopitelně) ještě z gázy vyrobím jakési špunty do uší. A najednou je klid. Jaké blaho. Asi za hodinu se pokusím otočit, ale ponožky mi v tom brání. Pozitivní ovšem je, že mezi tím průvod odešel, takže je klid, ticho a já můžu nerušeně pokračovat ve spánku i bez nich. A nad ránem, kolem 7 hodiny, je venku klídek, který bych čekala maximálně někde na samotě u lesa a ne v tomhle velkoměstě.

 

Autor: Klára Kutačová | neděle 22.8.2010 18:52 | karma článku: 14,47 | přečteno: 1241x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 596x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 506x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 464x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 507x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 987x | Diskuse | Společnost

Nejčtenější

Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.

8. května 2025  18:45,  aktualizováno  19:54

Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...

Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu

8. května 2025  13:53

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...

Nový poplatek za televizi a rozhlas: kdy se platí poprvé zvýšený a komu vznikne dluh

5. května 2025  14:53

Od 1. května se zvýšil poplatek za televizi a rozhlas. Pro Českou televizi o 15 korun na 150 korun...

Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu

9. května 2025  18:35,  aktualizováno  10.5 13:09

Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...

Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy

9. května 2025  12:08

Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....

Dopravní nehoda ve Strašnicích zpozdila tramvaje, dva lidé se zranili

13. května 2025  8:14,  aktualizováno  8:58

Dopravní nehoda vyžadující zásah složek integrovaného záchranného systému zastavila v úterý ráno v...

Policisté z NCOZ zasahují na krajském úřadě v Plzni, zadrželi a obvinili dva lidi

13. května 2025  8:52

Policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) zasahují v budově Krajského úřadu...

V libyjském Tripolisu zabili vůdce jedné z ozbrojených skupin. Úmrtí zažehlo boje

13. května 2025  8:22

V libyjském hlavním městě Tripolisu vypukly v noci na úterý násilné střety mezi znepřátelenými...

Na Šumavě opět mrzlo. Perla u Kvildy překonala 20 let starý rekord

13. května 2025  7:58

Na Šumavě v úterý ráno opět mrzlo. Meteorologové zaznamenali nejnižší hodnotu na stanici Perla u...

Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila
Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila

Lehká, svěží a plná přírody – taková je parfémová voda Ranní Louka od Manufaktury, kterou jsme v naší redakci měly možnost otestovat. Proč se hodí...

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1086x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.