Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsme (ne)bydlely

O spolubydlení, jak jsme jej zažily se dvěma kamarádkami. Tento článek jsme již jednou publikovaly, ale nedokončily, teď se o to pokusím znovu.

Aneb příběh na pokračování o tom, jak naletět podvodníkům snadno a rychle a hlavně s dopomocí realitní kanceláře.

Kolejní život byl pro mě značně nevyhovující, neb jsem člověk od přírody klidný a spavý, a tak mi vyřvávání spolunocležníků mnohdy až do tří do rána začalo postupně lézt na nervy. Velmi vděčně jsem proto přijala nabídku kamarádek ze Zlína (které se taktéž konečně odhodlaly k přesunu do Matky měst), že se nastěhujeme společně do 3+1 na nějakém klidném sídlišti na okraji Prahy, a aby s tím bylo co nejméně starostí, svěříme se realitní kanceláři.

Nabídek se nám sešlo hned několik, takže bylo krásně z čeho vybírat. Podle fotek nás nejvíce zaujal byteček na Vinohradech a v Bohnicích. Naše velvyslankyně se jela do obou podívat a jednohlasně rozhodla pro Bohnice, neb toto sídliště zdálo se býti mnohem klidnějším a příjemnějším. 

U podepisování smlouvy nastalo pár zádrhelů, ale zdálo se, že všechny strany se je snaží ze všech sil vyřešit. Návrh k nastěhování zněl 1.11., avšak domluva s realitkou zněla na 1.10., kde je tedy chyba? Majitel však uznal, že se zmýlil a slíbil, že 1.10. bude samozřejmě možné se nastěhovat.  

Holky tedy objednají dodávku, která jim převeze věci přes půl republiky, já se stěhuji postupně metrem, protože většinu věcí jsem si sem za ten rok a půl již navezla. Nahoře v bytě nás čeká malé překvapení v podobě zabalených a nezabalených věcí původního majitele. Peťa vysvětluje, že vše slíbil nejpozději do tří dnů odstěhovat, přece si myslel, že má o měsíc víc, tak proč bychom my tři dny nevydržely? Jsme v klidu, svoje věci nandáme do největšího obýváku, holky se složí v ložnici a já zatím ještě nějakou dobu můžu zůstat u kamaráda, protože z koleje už jsem se naivně odhlásila. 

V neděli se vracím z víkendu stráveného na Moravě, mířím do pokoje, který by měl být můj. Zamčeno. Dostane se mi vysvětlení, že to pan majitel ještě nestihl všechno odvézt, tak si to zamkl u sebe v pokoji. Fajn. Rozložím si spaní v obýváku, nevadí. 

Ráno mě probudí nakopnutí do hlavy. 

„Co?“
„Jo, pardon, já myslel, že je to Péťa.“
„Cože?“

Cizí chlap mi stojí v posteli a říká mi, že si myslel, že sem někdo jinej. No fajn. Ale to snad není důvod do mě kopat, ne?

Zahrabu se zpátky pod deku a pokračuji ve spánku, pán přijde ještě několikrát, nenamáhá se s klepáním a nedělá si ani starosti s tím, že mi šlape po polštáři, zřejmě se mu to zdá normální. Mě už o něco míň, ale v 6 ráno vážně nejsem v dost použitelném stavu na to, abych někomu vysvětlovala, jaké jsou mé představy občanského soužití. 

V 8 se probudíme všechny, tak jdu zjistit, co to ráno bylo za divadlo. Dozvím se, že to byl pan majitel, a že tu s námi ještě asi nějakou dobu bude bydlet. Jinými slovy, než si odstěhuje věci, tak tu občas přespí, aby nemusel jezdit v noci do Německa, kde má domek. Ale jak slíbil, rozhodně to nebude trvat déle jak týden. 

Odpoledne tedy tento pán přijde domů. Představí se, omluví se, že ještě skoro nic neodvezl, ale že na tom pracuje. Tato jeho práce spočívá v tom, že si jde na záchod zakouřit, poté vezme telefon, opře se o futra a dvě hodiny telefonuje. Poté vezme pár krabic, co mu holky přes víkend zabalily, nanosí je do auta, opět si jde zapálit a poté se omluví, že je toho fakt hodně, a že to zase dneska nestihne a to si myslel, že pojede minimálně třikrát.

Jsme klidné, nic se přeci neděje, zítra je taky den a to prý přijede hned ráno. Požádáme ho tedy alespoň o další klíče od spodních dveří, neb jsme v bytě 3 a klíč máme jen jeden. Od bytu máme všechny, ale nejsou nám nic platné, když se nedostaneme do domu. 

„Jo klíče? Sem vám jedny dával.“
„Ale my jsme tři.“
„No, že ste tři. Přece vám nedam svoje? Ha, ha, ha...“ 

Všichni se zasmějeme a je nám svatosvatě slíbeno, že zajde osobně hned zítra na družstvo a klíče nám nechá přidělat. (Zámek je bezpečnostní, proto to musí vyřídit správce družstva.) Dobře, ještě nějaký den to vydržíme, byť to znamená permanentní domlouvání se, kdo kdy bude doma, kdo má kde a jak školu/ práci a jak si klíč co nejlépe předat, aby se každá dostala domů, když potřebuje. 

Druhý den se pan majitel vůbec neukáže. Chodíme tedy kolem jeho krabic a snažíme se alespoň trochu zabydlet. Koupíme záclony a závěsy, kobereček do předsíně a nad katalogem si vybíráme bytové doplňky a skříňky. Já si vybírám postel a značně mě štve, že si nemůžu jít změřit svůj budoucí pokoj – ten je stále zamčen.

Večer sedíme v obýváku a vymýšlíme, co a jak, když asi v 11 přijde pan majitel. Na hodinu zaleze do vany, jako doma, nehledě na to, že byt už si pronajímá někdo jiný (Za 17 000 měsíčně). No co, necháme ho být, je to jen na týden. O půlnoci se začneme pomalu chystat ke spánku, ale pan majitel se přihrne (jak jinak než bez klepání) k nám, že jde na internet, že stejně kecáme. Upozorníme ho, že jsme chtěly jít spát. Ano, ale on chce na internet a je to přece jeho byt, tak do půl druhé do rána čekáme, než se nám ho povede vyhnat...


Pokračování příště...

Autor: Klára Kutačová | neděle 27.2.2011 23:40 | karma článku: 13,94 | přečteno: 1406x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)

Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.

12.5.2020 v 19:51 | Karma: 13,78 | Přečteno: 274x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)

Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.

5.5.2020 v 19:34 | Karma: 15,22 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)

Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.

23.4.2020 v 14:11 | Karma: 14,15 | Přečteno: 234x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)

Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.

20.4.2020 v 17:51 | Karma: 14,86 | Přečteno: 233x | Diskuse| Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)

Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...

18.4.2020 v 12:36 | Karma: 17,14 | Přečteno: 327x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči

2. května 2024  12:49,  aktualizováno  15:38

Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...

SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí

2. května 2024  10:56,  aktualizováno  15:35

V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...

Emigrantovi v USA pomohl s důchodem archiv StB, našli v něm doklad o zaměstnání

2. května 2024  15:15

Seniorovi žijícímu v USA pomohl s důchodem v ČR archiv Státní bezpečnost (StB). Právě v něm totiž...

U Prahy vykolejil v zatáčce osobní vlak. Jel 100 km/h, strojvedoucí v něm nebyl

2. května 2024  14:51,  aktualizováno  15:13

Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...