Cesta do Země zaslíbené - Red canyon
Ráno se po mírném odkládání vstávání scházíme u M+J na pokoji, že si dáme kafe a snídani. Zrada je, že jsme včera omylem koupili litrovej kefír místo mlíka, takže jdu shánět mlíko do lednice na recepci. Nebo spíš do skladu prádla do lednice.
Po kafi se odebíráme na pláž, vidíme v přístavu Amíky na nástupu na palubě, zatímco my kotvíme u supermarketu na neplacenym parkovišti, posnídáme a vyrážíme k Deep Siamu.
Všichni instruktoři se teprve pomalu trousí do práce, tak chvíli čekáme, pak si S jde domlouvat závaží (ach ty přepočty liber na kila), já udělam pár fotek ze života potápěče, zamávat US lodi na odjezdu
a poslechnu si vtipnou předponorovou instruktáž. "Mám problém s očima, ušima, automatikou" ukazuje na jednotlivé problematické součástky. "S přítelkyní, penězma." koukne na mě. No jo, vtipálci. Spolu s S se jde potápět ještě druhý člověk - instruktor potápění pro Australskou policii. Ještě by to tu chtělo hasiče a máme celý IZS...
Zatímco oni se noří k vraku lodi, já se jdu plácnout na lehátko na pláži, Mary se prohání ve vlnách na kitu. Ale jakmile přestane foukat, vytáhne mě do vody šnorchlovat. John se zatím někde učí základy kitování. M mě ve vodě učí podplavávat špagáty a vyfukovat vodu ze šnorchlu. Bleh. A navíc se mezi bójkami u provazů nejvíc drží medůzy a s tou se vážně potkat nechci.
Na chvíli vylezeme, vrátí se i S a dáme si společný oběd. Po něm ještě na chvíli do vody k rybičkám. Dokonce se zvládnu potopit i kousek ke dnu pro jeden ulomenej a dost orvanej kus korálu, ale vylovila jsem si ho sama, takže z něj mam radost. Ještě sprcha a jdu se zase stínit (slunit se totiž nechci, abych nebyla spálená) a pozorovat lodě na vodě. Máme to i se zásahem pobřežní stráže. Malý člun zastaví loďku, lidi ze člunu se přesunou na ní a za chvíli pokračujou směrem k přístavu. těžko říct, co se odehrávalo na palubě, na to jsou moc daleko a já si zapomněla dlouhý objektiv v hotelu.
Abychom se celý den neválali jen na pláži, bereme v hotelu lepší obutí i odění a vyrážíme na výlet do Red Canyonu. Měla by k němu být přibližně hodinová cesta a počítáme dvě hodiny na procházku tam. Odjíždíme tak akorát, abychom stihli vyrazit zpět se západam slunce. Na kruháči u supermarketu protestuje pár veganů proti transportům krav, které sem asi přepravili včera na té velké nákladní lodi, o které jsme si mysleli, že vozí auta. Rozhodně kravoauta vyjíždějí z přístavu.
Směřujeme z Eilatu na sever, podél vysokého plotu s ostnatým drátem. Egyptská hranice je poměrně dobře střežená. Ze silnice pak M odbočuje na prašnou cestu, kterou ale zvládne i normální auto a po ní pokračujeme až na parkoviště. Zastavujeme, prohlédneme si velkou mapu na tabuli, vezmeme si dvě mapičky ze zásobníku a volíme nejkratší 5km trasu, jakožto +/- dvouhodinovou. Sluníčko už se blíží k západu, takže všechno moc hezky osvětluje. Obouváme pevné boty a jdeme po zelené k začátku kaňonu.
Tam odbočíme na černou, která vede dnem (zelená pokračuje nahoře na skále). Ze začátku je sem tam kolem nějaká skála, chvílemi si připadám víc, jako kdybych procházela pod zřícenými zdmi nějakého hradu. Krása slovy nepopsatelná. A všude kolem roste něco zelenýho, rozkvetlýho, pobíhaj nějaký svišťoidní příšery...
A za chvíli se před námi začnou vynořovat rudé skály.
Jdeme dál a najednou žebřík dolů.
Sem tam se na nejzajímavějších místech zastavíme, ze zelené přejdeme znovu na černou, která už pomalu, ale jistě vede nahoru. Za chvíli začne být stoupání hodně příkré, ale zároveň dobře zabezpečené. Nahoře si uděláme pár fotek, než se rozejdeme tentokrát po červené zpět na parkoviště přes krajinu téměř Marsovskou.
Stihli jsme se vrátit k autu přesně se západem slunce. Odjíždíme zpět do Eilatu, kocháme se výhledy na rozzářené Jordánsko za mořem. Na cvhíli se zastavíme v hotelu, zkulturníme a jdeme hledat místo na večeři. Zkoušíme Cafe Cafe, na které jsme viděli reklamu. Hledáme, co si dát, ale moc nás tam nic neláká. M se ptá servírky, jestli nemají nějaké maso, ta na nás vrhne vyděšený pohled a sdělí nám, že oni jsou vegetariánská restaurace! Ale podávají i ryby. Zajímavé.
Zajdeme alespoň do cukrárny, která je hned naproti, dáme si něco dobrého sladkého (měchurku se šlehačkou v mém případě). Jsou výborné. Kdyby mě tu nechali do zítra, sním je všechny a pak spokojeně umřu přežráním.
Vracíme se k turističtější části města a hledáme a hledáme a nikde žádná použitelná restaurace. Jedna je drahá, další divná, další ruská. M má odřenou nohu, takže už jí chození dost nebaví, až konečně najdeme jednu restauraci přímo na pláži, kde mají rozumné ceny, příjemné posezení, ale trochu horší obsluhu. Po mírném zmatku s tím, co jsme si (ne)objednali se v klidu najíme, pobavíme se místními kočičáky, které krmí paní od vedlejšího stolu a můžeme se vrátit zpátky do hotelu prospat se na další plážový den.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie
Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...
Vlak přejel nezletilou dívku v Černošicích u Prahy. Přišla o obě nohy
Vlak na železničním přejezdu v Černošicích ve čtvrtek večer přejel nezletilou dívku, která...
OBRAZEM: Co peklo schvátí, to už nenavrátí. Připomeňte si pohádkové čerty
Slavíme Mikuláše a blíží se Vánoce. Čili je ideální čas na to, připomenout si nikoliv jen laskavého...
Přepravci zkrátili čas uložení zásilek. Lidé mají na vyzvednutí jen den či dva
Přepravní společnosti se připravují na hektické předvánoční období a očekávají nejvyšší zatížení....
Turkova osobnost láká. Mladí chtějí nejvíc k Motoristům, Piráti netáhnou
Premium Mám doma dýku SS, Certifikovaný rasista, Piju savo. Před měsícem si Motoristé ustavili mládežnickou...
ANALÝZA: Proč jihokorejský prezident zničil sám sebe a poškodil pověst země
Premium Jižní Korea se střelila do vlastní nohy. A to hodně citelně. Šokující na tom je zejména skutečnost,...
Získejte s námi balíček italské kosmetiky pro citlivou pokožku
Hledáte kvalitní kosmetiku šetrnou k dětské pokožce? Zapojte se do naší soutěže a vyhrajte balíček kosmetiky od italské značky Chicco, která působí...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1085x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa