Takové to „prase bohaté“ mi na jedné společenské akci v opravdu luxusní restauraci, s úplně klidným hlasem, nabídlo „dárek“za sex. Teď tam máte těch deset vidliček a nožů, několik druhů skleniček, talířů a talířků a jídlo před vámi vypadá jako mistrovské dílo nějakého umělce, že je ho až škoda jíst.
Zlatokopky a "prase bohaté"
Rytmus s hitem Zlatokopky rozvířil diskuzi na téma: „Ženy žíznící po penězích“. Zdá se mi, že jsem od té doby tento výraz slýchala úplně všude, kamkoliv jsem se hnula. Krom toho, každý puberťák si tuto písničku pobrukoval cestou ze školy a patnáctiletí chlapci na sebe se zkřiveným výrazem a alá „repáckým“ gestem pokřikovali „kurvy, kurvy, kurvy“, ať už byli střízliví nebo opilí, aby prokázali ostatním týpkům, že jsou „hustý“.
Byla jsem vychována tak, že zlatokopectví beru jako špatnou věc. Moje dospívající okolí by tuto vlastnost také neoznačilo jako plus. Jenže ve světě, kde balancuji mezi lidmi zralými a čerstvě dospělými, jsem zjistila, že je tomu trochu jinak.
Každý student vám řekne, že zlatokopky jsou „svině“ a „kurvy“, a že by takovou holku nechtěl. Ale na druhou stranu slyšíte, že kdyby měli „prachy“, tak by byli také samá ženská.
Já jsem na sebe vždycky byla pyšná, že mě bohatí chlapi neberou a vidím v tom akorát mínus. Vždycky jsem si myslela, že velké bohatství akorát ničí charakter, jelikož si pak člověk doopravdy ničeho neváží a připadá mu, že si vše a každého může koupit. Vážně jsem se proto divila, když mi bylo řečeno, že je to na mě ta nejhorší vlastnost. Myslela jsem si, že je to ta věc, která mě dělá jinou a lepší.
Práce hostesky mě až příliš často dostává mezi snoby. Jako malá jsem si myslela, že jsou to ti s vytříbeným chováním, jako dospělá jsem zjistila, že existují dvě skupiny. Bohatí gentlemani a prasata. A víc je těch prasat, kteří si jen na něco hrají a na každém prstu mají jednu milenku.
Takové to „prase bohaté“ mi na jedné společenské akci v opravdu luxusní restauraci, s úplně klidným hlasem, nabídlo „dárek“za sex. Teď tam máte těch deset vidliček a nožů, několik druhů skleniček, talířů a talířků a jídlo před vámi vypadá jako mistrovské dílo nějakého umělce, že je ho až škoda jíst. A vy tam tak sedíte a koukáte, jestli slyšíte dobře. Najednou ujišťujete, že tahle veškerá bohatá vyumělkovanost je nechutná hra na ženský a já slyším sebe, jak s vážně nepříjemným a nevhodným tónem říkám „tak to fakt ne“.
Hned na to, mezitím, co jím to božské jídlo, dostávám přednášku, jak to na světě chodí. Vypadá to, že mým odmítnutím jsem si dovolila příliš, a že se mu to ještě nestalo.
Z jeho poučování jsem si odnesla, že ženy mají povinnost finančně vysávat muže, máme být zlatokopky a chtít po nich, aby nám kupovali úplně všechno za to, že s nimi spíme.
Tak jsem tam hodinu poslouchala, jak je jeho oficiální milenka v tomhle zběhlá, a jak neoficiální milenka si vydundala, že s ním pojede do Londýna a „to víš, že tam na ní nebudu jenom koukat“.Po těch šedesáti minutách mám znechucené celé jídlo utopené v luxusu a jsem ráda, že se v tom zlatém hnoji také netopím. Všechno to jen uzavírám tím, že miluji svého přítele a nový iphone nepotřebuji. Můžu být jen ráda, že mě do ničeho nenutí, protože na světě přece jen existuje spousta žen, které by se do hezky zaobalené práce děvky pustily rády.
Tak to vidíme. Nejhorší na tom ovšem je, že to není ojedinělý případ. Morálka lidí jednoduše šla do háje a jediný, kdo nechce mít zlatokopku a být zlatokopkou jsou chudí chlapi, ošklivé ženy a ti, které zasáhla vysoce morální výchova.
