Na tuto adaptaci někteří z nás čekali dlouho a možná jsme očekávali něco víc. Bídníci konečně zazpívali na plátnech našich kin. Krásně. Dojemně. Ale na to, co jsme od nich čekali, možná trochu nepřesvědčivě.
Jean Valjean, zloděj chleba, který si odpykal 19 let na galejích, se snaží zvítězit nad svým osudem, k němuž je jako bývalý galejník odsouzen, a stát se dobrým člověkem, ale je stále pronásledován svou minulostí, kterou zosobňuje Javert, věrný služebník zákona.
To je ve zkratce děj Les Misérables – u nás překládáno jako Bídníci nebo Ubožáci (což je daleko výstižnější) – kteří se dostaly na pulty knihkupců v roce 1862. Už v tomto roce dosáhlo dílo nesmírné popularity (po vydání v Paříži bylo rozebráno za pouhé tři dny více než 48 000 výtisků).
Autorem Bídníků je světoznámý spisovatel Victor Hugo (Dělníci moře, Chrám Matky Boží v Paříži), jeho Bídníci budí pozornost dramatiků a filmových režisérů přes sto let.
Už v roce 1909 se Jean Valjean dočkal svého prvního filmového protagonisty. Nejslavnější adaptace je z roku 1958 s Jeanem Gabinem v roli Jeana Valjeana, i když mojí generaci je přece jen známější seriál s Gérardem Depardieu a Johnem Malkovichem, který si zahrál Javerta.
Do muzikálové podoby byl upraven v roce 1980 v Paříži. Hudbu složil Claude-Michel Schönberg a libreto napsal Alain Boublil. Přestože muzikálová podoba Bídníků neměla zezačátku úspěch, postupně jej zhlédlo více než 60 milionů lidí, ve 24 jazycích, v 42 zemích světa.
Muzikálové filmové adaptace Valjeanova příběhu se ujal Tom Hooper, jejž proslavil film Králova řeč, za který dostal 4 Oscary. Scénáře se ujal William Nicholson. S Tomem Hooperem vsadili na muzikálovou podobu Michela Schönberga. Přesto stáli před nesnadným úkolem, museli už dějově zkrácený muzikál (Victor Hugo svůj román publikoval v pěti dílech) ještě o něco osříhat – okleštit děj na koukatelnou délku a nevynechat nic podstatného.
Příběh vás zanese do černých koutů malého rychtářského města Montreuil, kde se ta největší spodina snaží přežít každý den. Přihlížíme jak Anna Hathaway si nechává jako Fantine ostříhat svoje krásné vlasy, aby je mohla prodat a poslat peníze své dceři Cosettě. Jedná se o jednu z vrcholných naturalistických scén Bídníků, kterou nás Anna Hathaway provází s písní I dreamed a dream. Považuji ji snad za nejmrazivější, nejnaturalističtější částí, která je až děsivě krásná.
Dalším očividným úspěchem Toma Hoopera je obsazení manželů Thénardierů Sacha Baronem Cohenem a Helenou Bonham Carter, kteří předčili svoje knižní předlohy komičnosti a ubohosti. A hudba a zpěv jen podtrhují úchvatnost “slizkosti” jejich scén. Jsou to praví bídníci nebo lépe – ubožáci.
Hugh Jackman předčil moje očekávání. Když film začal a viděla jsem jako zarostlého – doslova – neandrtálce, říkala jsem si, jaká strašná volba, tenhle člověk se nikdy nemůže změnit z Jeana Valjeana na otce Medelina. Střih a vidíte úplně jiného člověka, snad na okamžik jsem je podezřívala z toho, že vyměnili herce. Hugh Jackman stejně jako Anna Hathaway pro svou roli zhubl (Anna Hathaway musela zhubnout deset kilogramů) a pak zase výrazně přibral.
Obrovskou výhrou je určitě Samantha Barks (Éponine), která svým zpěvem předčí i krásnou Amandu Seyfried (Cosette). Láska, která je v knize rozehraná jen okrajově, zde dorůstá do daleko větších rozměrů. Éponine marně zápasí se svou láskou k Mariusovi (Eddie Redmayne), jehož srdce už patří nebesky půvabné a křehké Cosette. Lítost, jež vyvolá Éponine v divákovi, se nepodařila dosáhnout ani Victoru Hugovi.
Posledním velkým překvapení je postava Gavroche ztvárněná Danielem Huttlestonem. Gavroche v jeho podání nemá obdoby. Jeho zpěv dokázal poprvé přenést z papíru na plátno lišáctví, odvahu a velikost tohoto vlastně ubohého dítěte.
Rozporuplně na mě působí Russel Crowe, který se v Bídnící představil v roli silně morálního služebníka zákona – Javerta. Bohužel mě o této roli nedokázal přesvědčit a ani zdaleka předčit Malkoviche.
Zcela nepochopitelná byla scéna, kde Javert dává odznáček malému Gavrochovi. Postava, kterou vytvořil Victor Hugo, by tento čin nikdy neudělala, protože věřila jen v sílu a pravdu zákona. A Gavroche pro Hugovo Javerta byl zlodějíček, a ti patřili za mříže.
I sebevražda Javerta působí trochu podivně, Tom Hooper tuto scénu nezvládl. Javert padající dobrovolně do vody působí jako vrchol umělosti. A vnitřní boj této postavy nám zůstává zatajen. Ani Javertů ohromný hlas a výborný výkon, co se zpěvu týče, celkovému dojmu nepomohl.
Přesto ani postava Javerta nezničila celkový dojem z muzikálu. Je to krásný příběh lásky a touhy po vykoupení doprovázený tíživě dojemnou hudbou, jen některé úseky působí dost nepřesvědčivě a zdlouhavě.
Pokud si zvyknete, že herci občas zpívají-nezpívají, a zvládnete vydržet poslouchat muzikálové písně 157 minut, můžu jen doporučit se na Bídníky zajít podívat, rozhodně patří k tomu lepšímu, co naše kina nabízí.
6,5/10
