Z ochraptělých vět

Člověk má někdy nevysvětlitelnou touhu něco napsat, z něčeho se vypsat, někomu to sdělit, aniž by se chtěl hlásit k básníkům...

Je jedno, kolik vyryjete slov,

Ochraptíte vět, uvaříte přesolených řek,

Zlámete bubnujících stromů,

Navršíte vrásčitých hromad se značkou věk,

Kolikrát zarýmujete království bolů a žalů,

Proklejete močálitý svět,

Když nakonec se v tom všem probudíte stejně

Jako tomu bylo naposled.