rozhovor se začínající umělkyní Klára Sedlo Klára Sedláčková je česká výtvarnice vystupující také pod jménem Klára Sedlo.Věnuje se především malbě, kresbě a ilustrátorství, ale i keramice.
Klára Sedláčková je česká výtvarnice vystupující také pod jménem Klára Sedlo.Věnuje se především malbě, kresbě a ilustrátorství, ale i keramice.
Narodila se 16.4 1993 v Praze, kde studuje Malostranské gymnázium. Má za sebou několik úspěšných výstav a prodaných obrazů a ilustrací.
Výstavy:
Výstava Reversum: 8. 3. -8. 4. 2010 café Hidden
Výstava Bar a jiný svět: 2. 5. - 30. 5. 2010 divadlo Na Prádle
Výstava (Souhrn prací): červen 2010 Nová scéna Národního divadla
Ilustrace:
odborné časopisy např.: časopis Světlo
plakát k historickému románu Trojí kříž
Kdy jsi začala nějak více kreslit?
Myslím, že se dá říci, že někdy na podzim v roce 2009. Ale malovala jsem v podstatě celý svůj život minimálně několik večerů týdně. Rozdíl je v tom, že momentálně kreslím neustále a všude, ať už při cestě tramvají, ve škole nebo doma.
Navštěvuješ nebo jsi navštěvovala nějaké speciální kurzy kreslení?
Nejdříve jsem chodila na kreslení někdy v roce 2000. A ve školním roce 2007/2008 jsem začala chodit do ZUŠ Štefánikova, kterou ještě stále navštěvuji.
Je pro tebe kreslení spíše koníčkem nebo bys to označila až za závislost?
V posledních měsících musím přiznat, že je to rozhodně závislost. Uklidňuje mě to. Jako hodně lidí si píše deník, aby se vypsali ze svých pocitů, já si ho kreslím.
Jaká témata nejraději kreslíš?
Nemůžu říct, že bych měla určité téma. Kreslím jednoduše to, co mě zaujme. Nejvíce na mě působí děsivá a psychedelická témata. Hodně mě inspirují hraniční stavy mysli jako je například šílenství.
S jakým obrazem jsi zaznamenala největší úspěch?
Nejvíce asi obrazem "Krávy" a "Katedrála duchů". A potom realistickými obrazy - když něco vidíte, je samozřejmě jednoduší to nakreslit, tím pádem to z hlediska proporcí a barev vypadá hned lépe.
Kdy jsi začala přemýšlet o tom, že bys se tomu chtěla věnovat naplno a možná se tím i živit?
Někdy na přelomu roku 2009 a 2010. To jsem začala uvažovat reálně o nějaké výstavě. Pak už to šlo samo. Přišli nabídky na ilustrace, zakázky a občas jsem něco prodala.
Ty jsi měla dvě výstavy, můžeš nám přiblížit čeho se tématicky dotýkali?
Hlavně se týkali šílenství. Vystavovala jsem především portréty fantastických bytostí. Ač mě to nepřišlo, pro většinu lidí byli děsivý. Mně jsou ty postavy sympatické.
Jinak první výstava byla spíše jen ukázka toho, co maluji. Zatímco následující už se zaměřovala jen na jedno místo, které jsem si vymyslela, na bar Jiný svět.
Teď plánuješ novou výstavu, kdy a kde se bude konat? V čem se bude lišit od těch předchozích?
Termín ještě není úplně ustanoven, ale měla bych mít výstavu nejspíš v dubnu, možná už v březnu, v Rock Café. Potom je tu možnost, že bych mohla vystavovat v divadle Potrvá. Co se týče výstavy samotné, bude rozhodně propracovanější. Už zde nepracuji jen s křídou a tempery, ale i s olejem, tuší a tužkou. Objeví se zde více technik a nápadů (takže si zde snad každý přijde na své). A samozřejmě jelikož jsem kreslila daleko více než kdy předtím, tak jsem se za ten rok posunula zase o kousek někam dál, takže budou obrazy lepší i po technické stránce.
Jak na tvé tvoření reagují rodiče a okolí?
Rodiče mě samozřejmě podporují, stejně jako lidi kolem mě. Tady musím říct, že bych bez podpory přátel a rodiny nezvládla vůbec nic. Reakce cizí lidí je občas velice zajímavá, často se mě ptají jestli nemám psychické problémy nebo jestli nenavštěvuji psychologa. (směje se)
Studuješ osmileté gymnázium, jak to všechno se školou zvládáš?
Těžko, hodně těžko. Popravdě řečeno, moc nezvládám. Ale to je zaviněno spíš leností a nechutí. Jelikož mám výbornou fotografickou paměť, takže když chci, napíšu testy s minimálním snažením.
Co je pro tebe momentálně nejtěžší?
Zvládnout sama sebe. Občas si připadám jako Alenka v Říši divů, jako když sem vůbec nepatřím. A jsou tu i momenty, kdy vidím život hodně černě. A potom samozřejmě škola, ale tu moc neřeším. Pro mě je spousta důležitějších věcí, než které se nás snaží naučit ve škole. Zatím jsem nenalezla význam v učení se cévních soustav žížaly a učení se nazpaměť vlastnosti všech možných sloučenin. (směje se) Raději se budu věnovat například studiu angličtiny nebo umění.
Máš nějaké plány do budoucnosti?
Spousta věcí. A doufám, že alespoň něco z toho vyjde.(usmívá se) Určitě zaznamenat úspěch. V tom průletu životem se nezničit a prodýchat alespoň ještě nějakých 45 let a pokud možno, ne sama.
Klára Sedláčková je česká výtvarnice vystupující také pod jménem Klára Sedlo.Věnuje se především malbě, kresbě a ilustrátorství, ale i keramice.
Narodila se 16.4 1993 v Praze, kde studuje Malostranské gymnázium. Má za sebou několik úspěšných výstav a prodaných obrazů a ilustrací.
Výstavy:
Výstava Reversum: 8. 3. -8. 4. 2010 café Hidden
Výstava Bar a jiný svět: 2. 5. - 30. 5. 2010 divadlo Na Prádle
Výstava (Souhrn prací): červen 2010 Nová scéna Národního divadla
Ilustrace:
odborné časopisy např.: časopis Světlo
plakát k historickému románu Trojí kříž
Kdy jsi začala nějak více kreslit?
Myslím, že se dá říci, že někdy na podzim v roce 2009. Ale malovala jsem v podstatě celý svůj život minimálně několik večerů týdně. Rozdíl je v tom, že momentálně kreslím neustále a všude, ať už při cestě tramvají, ve škole nebo doma.
Navštěvuješ nebo jsi navštěvovala nějaké speciální kurzy kreslení?
Nejdříve jsem chodila na kreslení někdy v roce 2000. A ve školním roce 2007/2008 jsem začala chodit do ZUŠ Štefánikova, kterou ještě stále navštěvuji.
Je pro tebe kreslení spíše koníčkem nebo bys to označila až za závislost?
V posledních měsících musím přiznat, že je to rozhodně závislost. Uklidňuje mě to. Jako hodně lidí si píše deník, aby se vypsali ze svých pocitů, já si ho kreslím.
Jaká témata nejraději kreslíš?
Nemůžu říct, že bych měla určité téma. Kreslím jednoduše to, co mě zaujme. Nejvíce na mě působí děsivá a psychedelická témata. Hodně mě inspirují hraniční stavy mysli jako je například šílenství.
S jakým obrazem jsi zaznamenala největší úspěch?
Nejvíce asi obrazem "Krávy" a "Katedrála duchů". A potom realistickými obrazy - když něco vidíte, je samozřejmě jednoduší to nakreslit, tím pádem to z hlediska proporcí a barev vypadá hned lépe.
Kdy jsi začala přemýšlet o tom, že bys se tomu chtěla věnovat naplno a možná se tím i živit?
Někdy na přelomu roku 2009 a 2010. To jsem začala uvažovat reálně o nějaké výstavě. Pak už to šlo samo. Přišli nabídky na ilustrace, zakázky a občas jsem něco prodala.
Ty jsi měla dvě výstavy, můžeš nám přiblížit čeho se tématicky dotýkali?
Hlavně se týkali šílenství. Vystavovala jsem především portréty fantastických bytostí. Ač mě to nepřišlo, pro většinu lidí byli děsivý. Mně jsou ty postavy sympatické.
Jinak první výstava byla spíše jen ukázka toho, co maluji. Zatímco následující už se zaměřovala jen na jedno místo, které jsem si vymyslela, na bar Jiný svět.
Teď plánuješ novou výstavu, kdy a kde se bude konat? V čem se bude lišit od těch předchozích?
Termín ještě není úplně ustanoven, ale měla bych mít výstavu nejspíš v dubnu, možná už v březnu, v Rock Café. Potom je tu možnost, že bych mohla vystavovat v divadle Potrvá. Co se týče výstavy samotné, bude rozhodně propracovanější. Už zde nepracuji jen s křídou a tempery, ale i s olejem, tuší a tužkou. Objeví se zde více technik a nápadů (takže si zde snad každý přijde na své). A samozřejmě jelikož jsem kreslila daleko více než kdy předtím, tak jsem se za ten rok posunula zase o kousek někam dál, takže budou obrazy lepší i po technické stránce.
Jak na tvé tvoření reagují rodiče a okolí?
Rodiče mě samozřejmě podporují, stejně jako lidi kolem mě. Tady musím říct, že bych bez podpory přátel a rodiny nezvládla vůbec nic. Reakce cizí lidí je občas velice zajímavá, často se mě ptají jestli nemám psychické problémy nebo jestli nenavštěvuji psychologa. (směje se)
Studuješ osmileté gymnázium, jak to všechno se školou zvládáš?
Těžko, hodně těžko. Popravdě řečeno, moc nezvládám. Ale to je zaviněno spíš leností a nechutí. Jelikož mám výbornou fotografickou paměť, takže když chci, napíšu testy s minimálním snažením.
Co je pro tebe momentálně nejtěžší?
Zvládnout sama sebe. Občas si připadám jako Alenka v Říši divů, jako když sem vůbec nepatřím. A jsou tu i momenty, kdy vidím život hodně černě. A potom samozřejmě škola, ale tu moc neřeším. Pro mě je spousta důležitějších věcí, než které se nás snaží naučit ve škole. Zatím jsem nenalezla význam v učení se cévních soustav žížaly a učení se nazpaměť vlastnosti všech možných sloučenin. (směje se) Raději se budu věnovat například studiu angličtiny nebo umění.
Máš nějaké plány do budoucnosti?
Spousta věcí. A doufám, že alespoň něco z toho vyjde.(usmívá se) Určitě zaznamenat úspěch. V tom průletu životem se nezničit a prodýchat alespoň ještě nějakých 45 let a pokud možno, ne sama.
