Sadomasochismus živočichů gymnazijních

Sadomasochismus živočichů gymnazijních

Tak máme za sebou konečně sedmý rok osmiletého gymnázia a mojí povinností je informovat všechno člověčenstvo, co jsme si z toho my, pilně učenliví gymnazisté, odnesli.

No co! Všichni se zbláznili! Do čista, možná  i dohruba. Nikoliv všichni lidé, ale veškeré studentstvo a učitelstvo gymnazijní. Už kdysi dávno jsem pochopila, že tyto dva druhy živočichů se pod množinu všech lidí neřadí a z matematického hlediska by s nimi měli jeden společný bod, a to vzhled.

Avšak i na pohled se dá vypozorovat rozdíl mezi homo sapiens a homo gymnasistus. To vám stačí se na ně pozorně podívat, zaregistrovat nepřítomný pohled visící mezi Horou a Napoleonem, prohlédnout si zvrásněné čelo myšlenkou na otravné děti či běsnící učitele a roztřesené ruce, sevřené rozklepané rty a vypoulené oči, jež panicky neslyšně křičí „Zase jsem to nestihla opravit!“ nebo „Zase jsem se to nestihla naučit!“ vždy ale strachy skučí „Roztrhají mě na hadry!“. To vše zdobí hlavu těchto humanoidů, jež dosedá na krk, který se stále otáčí, klopí se a překlání ze strany na stranu z únavy, nebo ze snahy si uvolnit ztuhlý krk z těžké tašky, jež je vždy plná knih, poznámek či opravených testů.

Aby ses zařadil mezi druh homo gymnasistus, nestačí jen navštěvovat gymnázium (ať už z důvodu učitelského, či studentského). Musíš podlehnout sklonům úplné sebedestrukce. To znamená chtít splnit veškeré své povinnosti. Ať už předat každou částečku vědomostí, nebo se snažit nasát všechny kapičky vzdělání, co tak srší z některých masochistů.

Takový pravý humanoid gymnazijní dodržuje kodex studijních přikázání:

1)      Nebudeš míti jiného zájmu mimo mě

2)      Nevezmeš Šaldovo jméno nadarmo

3)      Pomni, abys den volna svatil učením

4)      Cti každý předmět, jako byl tvým chlebem a krví

5)      Nezadáš domácí práce na míň jak na deset stránek

6)      Nesplníš  práci na deset stránek v menším rozsahu jak dvaceti stránek

7)      Nezkopíruješ, nebudeš citovat z méně jak tří zdrojů

8)      Nenecháš den bez studia

9)      Nepožádáš přítele svého o pomoc s učením

10)   Nepožádáš o cizí poznámky

Pokud jsi zjistil, že si se nějakým nedopatřením ocitl mimo lidskou společnost, doporučuji, aby si s tím začal něco dělat! Takový živočich studentský má šanci odmaturovat úplně stejnou jako flákač číslo jedna.

Já o nich mluvím ve třetí osobě, ale pravdou je, že jsem se nachytala, jak plavu s nimi v kaluži. A proč si myslím, že nemáme šanci odmaturovat? No to je docela jednoduché. Tak nějak by mě zajímalo, co bych asi tak psala například do češtiny, kdybych dostala téma slohové práce „Jaro“.

Ze školy sice moc dobře vím, že jaro začíná jarní rovnodenností, jak mi řekl humanoid učitelský, a končí letním slunovratem. Také bych si vzpomněla na pár slov, které mi k němu asociují: „ Kačenka, březí, zelená.“

Ovšem už jaro téměř končí a já jediné, co si z něho pamatuji je, jak jsem asi před třemi týdny šla běhat, a někde mezi trápením se s Hitlerem a přemýšlením, co všechno musím ještě udělat, jsem si konečně všimla, že je všude zeleno.  To mě vážně zasáhlo, protože „Kdy se to proboha stalo?“

V ten okamžik jsem si konečně uvědomila, že čeho je moc, toho je moc. Musím, ale přiznat, že býti živočichem gymnazijním je skoro jako závislost. I když jsem tušila, že by byla moje známka z maturitního slohu stejně motivující jako ze všech těch masochistických prací, které zaberou hodiny nad knihami a desítky hodin sepisování, nedokázala jsem odporovat sadistickým nátlakům učitelstva. Začala jsem tedy chodit do školy alespoň po nábřeží pešky, napsala jsem místo dvaceti stránek třicet a budu doufat v schopnosti humanoida učitelského, že nejsou nevyčerpatelné, přestane stíhat vše opravovat a konečně se mu spojí přerušený elektrický obvod. Do mozku mu pak doputuje informace, že by měl trochu zvolnit a živočichové gymnazijní se samovolně vymítí.