Poslední dějství života – Láska

Minulý týden přišel do kin francouzsko-německo-rakouský film Láska rakouského režiséra Michaela Hanekeho (Bílá stuha). U filmových kritiků vyvolal nadšení, byl nominován na pět Oscarů, z nichž si pravděpodobně odnese Oscara za nejlepší zahraniční film. V kině ale nadšením skákat nebudete. Láska je film těžce stravitelný, realistický a mrazivě klidný a tichý. 

Dříve vyučovali virtuosy, teď si spolu užívají své poklidné a ničím nerušené stáří a těší se z úspěchů svých žáků. Manželství Anne (Emmanuelle Riva) a Georgese (Jean-Louis Trintignant) se zdá idylické, zlom nastává ve chvíli, kdy Anne prodělá operaci, po které ji ochrne polovina těla.

Její manžel jí musí slíbit, že už ji nikdy nepošle do nemocnice a stará se o ní sám. Jenže pro starého muže je to téměř nemožné. Vidí svou ženu, jak postupně ztrácí důstojnost a, co si Georges nechce přiznat, rozpadá se jim jejich vztah. Anne se den za dnem zhoršuje, počůrává se, přestává vnímat svět kolem sebe a celé noci prokřičí. Georges se snaží dožívat poslední etapu stejně klidně jako předtím, tváří se před svou dcerou (Isabelle Huppert), jako když je vše v pořádku, jen se musí přízpůsobit novému způsobu života. “Co bude dál,” ptá se Eva. “Tři krát týdně bude chodit ošetřovatelka, jednou za dva týdny doktor,” odpovídá ji Georges a tváří se jakoby povídal o tom, co měl k obědu. 

Klid, ticho, smrt, láska – tak by se dal shrnout tento film. Nepohyblivá kamera Daria Khondjiho jen tyto čtyři atributy podtrhuje. Nehybné obrazy prázdného bytu, kde se celý příběh odehrává, které se promítají nazačátku a nakonci, mají hororový ráz. Jsou jakousi metaforou smrti, stejně jako scéna s mytím nádobí.

Kamera působí, že se vyhýbá všemu živému. Nazačátku je jediná scéna, která se neodehrává v bytě. Anne a Georges jsou v divadle na klavírním vystoupení jejich žáka Alexandra. Místo, aby kamera zabírala, na koho koukají, celou dobu kamera strnule spočívá na starém páru. Alexandra vidíme, až když je přijde navštívit. Georges řekne, že dojde pro svou ženu. Kamera nesleduje Georgese, ale sedícího Alexandra, čekáme, že něco udělá. Ale není zde akce. Jen čekání. Čekání evokující smrt.  

Někteří kritici vyčítají přilišnou výřečnost Hanekeho, která u něj není typická. Někteří zas to, že nám Haneke nepodával, co by nás zajímalo. Neřekl nám nic z minulosti páru, nedal nám jediné vodítko k jejich předchozímu životu. Není zde žádná vzpomínka na jejich společně strávené roky. 

Vztah Georges a Anne nikdo z jejich blízkých nechápe, neví, jak moc si byli blízcí, jaká hluboká pouta jsou mezi nimi. Proč se o ní stará, i když ho vůbec nevnímá a on na to evidentně psychicky ani fyzicky nestačí. Stejně tak to nevíme my. Ale v tom je i obrovská síla tohoto filmu. Díváme se na sílu lásky muže a obdivujeme ho. 

Manžela ztělesnil Jean-Louis Trintignant, který je i ve svých 82 letech velice charismatickým mužem, Anne si zahrála Emmanuelle Riva, která je za tuto roli nominovaná na Oscara a shodou okolností se udělují v den jejích narozenin, je dosti pravděpodobné, že si ho i odnese. Méně důležitou roli, která se může zdát, a možná i je, zbytečná, si zahrála Isabelle Huppert. Hraje prací zaneprázdněnou dceru Evu, objeví se asi v pěti scénách a tváří se, že vlastně stejně jako vy neví, co to hraje.

Hanekeho film Láska mapuje bez sentimentu poslední dějství života a boj o ještě jeden společný den s tím, koho milujete. Haneke není režisér, který by točil filmy s happyendy. Proto od Lásky nečekejte, že je to film, který vás potěší, poslední minuty si budete přát, aby už skončil. Ne proto, že by byl špatně natočen, ale protože realisticky zobrazuje poslední etapu lidského života a ničeho vás neušetří. A tak s neuvěřitelnou Hanekenovo tichostí prožíváte něco, co určitě nechcete prožívat. Přesto by vás tento film neměl minout.

originální název: Amour

český název: Láska

premiéra v ČR: 14.2. 2013

režisér: Michael Haneke

kamera: Darius Khondji

hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert

délka: 125 minut

hodnocení: 8/10