Krví nespoutaný Tarantino

"Netajím se tím, že jsem velkým fanouškem násilí ve filmu," řekl Tarantino podle britského listu The Guardian. "Já dokonce věřím, že Thomas Edison vynalezl filmovou kameru aby bylo možné zachytit, jak se lidé navzájem mlátí. Je nepředstavitelné, jak takové věci působí na diváky."

Když jsme těsně před začátkem zjistili, že Nespoutaný Django má 165 minut, upřímně mě to vyděsilo, protože jsme týden předtím zhlédli Bídníky (157 min), jejichž konec se už nedal vydržet.

Nic takového nenastalo u Djanga. Člověk si až do posledních pěti minut neuvědomí, že film trvá přes dvě hodiny. Vše plyne v lehce morbidních vtipech utopených v litrech krve, které vystřikují jako francouzské fontánky z obětí Djanga (Jamie Foxx) a jeho přítele zubaře (Christoph Waltz). Nic, co by se nedalo čekat od Tarantina, i když vás s lehkým úsměvem napadne, že by se s tím mohl léčit.

Nespoutaný Django se odehrává v 19. století, kdy černoši jsou bráni spíše jako zvířata než lidi. V té době Django, otrok, je vykoupen, s noutnou dávkou krve, zubařem dr. Schultzem. A za to, že mu ukáže, jak vypadají bratři Brillovi, mu daruje svobodu. Dr. Schultz ve skutečnosti není žádným zubařem ale lovcem lidí. Nakonec se Django také stává lovcem lidí a spolu s dr. Schultzem se pouští do záchrany Djangovy ženy, Broomhildy. 

  Tarantino vytvořil prvotřídní westernovku a podtrhl ji chytlavým soundtrackem a precizně tesanými dialogy, které posunuly ještě o laťku výš skvělé herecké výkony.

Quentin Tarantino opět vsadil na Christopha Waltze, kterého před lety vyhrabal z vídeňského divadla a obsadil ho do Hanebných panchartů (dostal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli), teď si zahrál lovce lidí dr. Schultze.

Leonardo di Caprio se konečně dočkal a zahrál si pořádného záporáka, Candieho Calvina, bohatého vlastníka plantáží.  

 Lehce nevděčnou roli zde má Jamie Foxx. Djangovo osud sice žene děj dopředu, ale vedoucí úlohu tady má dr. Schultz. Až v okamžiku, kdy dr. Schultz už na obraze není (těsně před koncem), se stává hlavním aktérem.

Tento film měl na Tarantina neobvykle vysoký rozpočet (100 milionů dolarů), díky němuž se nám na plátně probíhají neskutečné obrazy velehor, plantáží a westernských městeček. 

Pokud lze Djangovi něco vytknout, tak snad teantrálnost konce, kde jsou vodopády krve vystřídány zase vodopády krve, ale to snad k tomu patří. 

Django opravdu stojí za vidění. 

9,5/10