Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
L

Lanai

25. 4. 2011 17:23
Byli jsem v Dubaji

i v Lou Lou    bez cestovky a  spokojeni. Ale je to už pár let , tenkrát jsem se nikde s žádnou špínou nesetkala a "divné lodičky "přes kanál mě připadaly kouzelné mělo to alespoň  trochu tu starou atmosféru v moderní Dubaji. Už se těším až se tam zas podívám. Je to prostě jiný svět a člověk to musí tak brát .

0 0
možnosti
MS

sunka007

25. 4. 2011 8:50
proc cestujeme

Moc autorku clanku nechapu, proc cestuje na mista o kterych si nic predem nezjisti a pak je na miste prekvapena (spina, jine vnimaji casu, neznalost zajimavych mist). Byl bych rad pokud by tu nekdo poodhalil mysleni lidi, kteri cestuji na dovolenou s cestovkami a nechaji se na miste vlacet pruvodci, aniz si predem o dane oblasti neco zjisti a pak byvaji prekvapeni. Nekolik takovych lidi jsem potkal (hlavne v Egypte) a pripadlo mi tem lidem bylo uplne jedno kde jsou, hlavne ze nekde vypadli. Ma nekdo k tomuto stylu "cestovani" blizko, co je vasim motivem vyrazet do zahranici a tam se pasivne nechat vlacet po mistnich atrakcich?

0 0
možnosti
MM

captain cook

25. 4. 2011 9:21
Re: proc cestujeme

trochu mi to pripomina clanek jedne cestovni recenzentky o navsteve Berchtesgadenu a okoli, uverejneny pred nekolika mesici.

 Rozdil byl v tom, ze ona ctihodna osoba se recenzemi podle vseho zabyvala profesionalne a nezjisteni zakladnich faktu predem, jako pred-zajistovani vstupenek a cas kdy se radi fronty na urcite atrakce, znacne ovlivnilo konecny vysledek navstevy a pristup do ruznych mist.

0 0
možnosti
LH

zdeseny obcan

24. 4. 2011 23:20
Ta znacka vedle nadpisu znamena reklamni clanek?

0 0
možnosti
  • Počet článků 54
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2203x
Napůl v Česku, napůl v Kanadě. Doma i v zahraničí se věnuji copywritingu a digitálnímu marketingu, srdce mi ale stále visí v médiích. Studuji Žurnalistiku na FSV UK. Spoluorganizuji Česko je nano a spoluvlastním firmu nanoSPACE. Hory mi přirostly k srdci, ale byla to složitá cesta na podpatcích v 2000 metrech, než jsem si uvědomila, že pořádné horské boty na hikování jsou vlastně fajn.