Pohádka o králi Matěji a „opatu“ z Kamenice

Kamenice je vesnička, a pořád je tam hezkyProjedeš jí za chvíli, i když jedeš pěšky

Lidé tam šťastni jsou, a též celkem prostí
Všeho je málo tam, jenom skal do libosti
Škoda těm kamenům, na zemi se válet
Katedrálu, klášter, kostelník chce stavět
Před králem Matějem v jeden den zastane
Jen mluví a ruce spíná, na černé sutaně
Král žádost vyslyšel, vína si nalije
Opatství na vesnici, nedává naděje
„Kámen mít nestačí, též ani zlatý grál
Pověz nám faráři, co si dnes myslí král?“
Kolik je dvě a dvě, sluha ten dobře ví
Na první otázku, po pravdě odpoví
„Dostat se před krále, to věru není hrou
Kostelník v habitu, stojí zde před tebou“
Král se jen pobaví, pohár svůj položí
Celý je falešný, ten služebník boží
„Pověz mi tedy, člověče v nesnázi
Kde každé ráno, slunce vždy vychází?“
Na druhou otázku, odpověď dobře ví
Nadějný kastelán, králi hned odpoví
„Každému na jiném místě, slunce objeví se
Pro krále je to Budín, pro mě Kamenice“
Matěj se zasměje, uzavře tuhle věc
Kostelník dostane dukátů, jak zde na debatě
“Rozumu v hlavě máš, ty opat a věštec
Na klášter tam u vás, vypij si v hospodě“ ..... (srbská pohádka)