Téměř celá Asie údajně reinkarnaci bere jako realitu. Objektem převtělování jsou často i ptáci. Především stěhovaví. Já to ale chápu. Člověk prožije celý svůj život ve své rodné vesničce, tíží ho různé vztahy a závazky, tak alespoň po smrti by chtěl být volný jako pták. Např. hrdý, krásný, vznešený jeřáb… podobně jak je to v jedné ruské písničce…
Na vojáky z krvavých těch polímyslím tiše, v podzim laskavý.Nezemřeli smrtí, která bolímění se na bílé jeřáby.Až doteď z těch minulých časůvždy, když letí, slyším tiché hlasy.To mé srdce cítí trpkou krásunásleduje jejich dlouhé trasy.Letí, letí oblohou klín stálý,letí v šeru končícího dne.Nechám teď šik, ať si letí v dálije v něm jedno místo i pro mne.Nastane den a v jeřábím hejnubudu letět v širé modré nebe.Jako pták pak taky tiše řeknu,pozdravím snad možná právě tebe.Na vojáky z krvavých těch polímyslím tiše, v podzim laskavý.Nezemřeli smrtí která bolímění se na bílé jeřáby.- Píseň nazpívalo již mnoho interpretů, jak o tom svědčí i mnoho důkazů na internetu
příběh písněDagestánský básník (Avarské národnosti) Rasul Gamzatov byl, někdy v padesátých letech minulého století, na návštěvě Japonska. Kromě mnoha důležitých osobností se tam setkal i s mladým děvčetem Sadako Sasaki. Sadako byla právě 6. srpna 1945 na návštěvě u příbuzných v městečku Hirošima. V Japonsku lidé věří, že když poskládají 1000 jeřábů z papíru, tak se jejích přání splní. Např. uzdraví se z leukémie, způsobené ozářením… Moc důležité na celé věci je ovšem rozdat všechny jeřáby mezi své přátele, známé nebo jiné lidi, kteří je s láskou přijmou. Básník Rasul Gamzatov dostal také jednoho papírového jeřába. Popřál mladé Sadako rychlé uzdravení, musel se ovšem spěšně vrátit domů do Dagestánu. Jeho maminka v rodné vesnici Cada, také těžce onemocněla. Gamzatov tak letěl v letadle nad rozlehlou, ruskou krajinou. V ruce držel „origami“ jeřába. V myšlenkách byl s nemocnou matkou. A s nemocným, nevinným, japonským děvčetem Sadako. Myslel na bratra Mogameda, který padl v bitvě o Sevastopol. Také na svého mladšího bratra Ahilcha, námořníka. Ten byl nezvěstný. Z okna letadla hleděl na krajinu pod jeho křídly a na oblaka. Najednou uviděl letět dva jeřáby. Pak další a celou skupinu letící v charakteristickém tvaru klínu. Rasulovi Gamzatovi se v jeho momentálním duševním rozpoložení zdálo, že je jedním z nich. Že také letí mezi jeřáby. Byla to jenom chvilka, protože letadlo jeřáby hned předehnalo. Potřebuje ale básník něco víc !? V oblacích, vysoko nad zemí, tak vznikla mystická báseň o dávných Avarských bojovnících, kteří neumírají, ale mění se na bílé jeřáby. Přítel Rasula Gamzatova z umělecké branže Naum Grebnev, báseň hned přeložil do ruštiny. Byla několikrát publikována knižně, také v časopisech a novinách.Báseň se lidem líbila a jeřábí symbolika se stala v krátkém čase dosti známá. Na mnoha památnících obětem války letící jeřábi symbolizují duše vojáků. Inspirovat se nechal také režisér Michail Kalatozov. V roce 1957 natočil film Jeřábi táhnou (Leťjat žuravli). V hlavní roli s hvězdným Alexejem Batalovem, jako Borisem a Taťjanou Samojlovou v roli Veroniky. Romance o lásce v čase války si získala diváky na celém světe. Film získal hlavní cenu - Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Ve scéně na konci filmu se Veronika svého Borise nedočkala, její pohled spočine na letících jeřábech. Na podnět Rasula Gamzatova se 22. října slaví svátek Bílých jeřábů (před dvaceti lety se stal mezinárodním). Vzpomínáme si tehdy na vojáky, kteří padli ve všech válkách světa. V některých státech o něm lidé ví více než u nás. Recitují se při tom verše básně Jeřábi, nebo zazní přímo písnička…Slavný interpret, na frontová téma jako napasován – Mark Bernes, by v září r. 1969 oslavil své 58. narozeniny. Země, kde téměř každý přišel o svůj dům a někoho blízkého, nemůže jen tak jednoduše na válku zapomenout. Mark Bernes vnímal svůj zpěv jako poslání. Všechny písně, které měl v repertoáru se stali hity. Temná noc nebo Píseň frontového šoféra jsou dosud mezi písněmi o válce asi nejznámější. Vznik většiny svých písní sám inicioval. Spolupracoval s mnoha textaři a skladateli. Nacházel pro ně téma, pomohl vybrousit hudební motivy a melodii. V roce 1969 byl ovšem Mark Bernes už na konci své kariéry. Jeden novinář o něm napsal, že jeho zpěv je estreádní. Novináři z dalších listů se toho bulváru rázem chytli a článků, ve kterých odhalovali Bernese jako nepřítele sovětské kultury přibývalo. Tlak na jeho osobu po letech ustal a Mark se na podia, před stále věrné publikum, pomalu vracel. Čekalo ho však ještě něco mnohem horšího a z toho vzpamatovat se již není možné. V létě roku 1969 byl Mark Bernes v posledním stadiu rakoviny plic a cítil se dost špatně. V jednom časopisu si náhodou přečet báseň Rasula Gamzatova Jeřábi v překladu Nauma Grebneva. Mark znal ty verše už dřív, až nyní si ovšem uvědomil, že po malé úpravě by to byl také dobrý text pro píseň. Markovi to vrátilo energii do žil, naplnilo ho to entuziasmem jako za starých dobrých časů. Hned se telefonicky spojil s autorem básně, také s překladatelem a požádal je o svolení pro pár změn. Namísto jezdců použil slovo vojáci, které bylo univerzálnější. Vynechal poslední dvě slohy z dějin Avarského lidu. Takhle měl text všeobecnější charakter a nebyl zakotven v konkrétním historickém čase. Hudebnímu skladateli Janu Frenkeľovi se to ze začátku jevilo jako neřešitelný problém. S podobnou melodií se zatím ještě nesetkal. Spolu po několika společných zkouškách se ale do toho, myslím, celkem dobře strefil. Jen při samotném nahrávání se ukázalo, že to není tak jednoduché zazpívat, jak to vypadá. Mark nahrál píseň s vypětím všech sil 8. července. Mark Bernes zemřel 39 dní po jeho poslední návštěvě nahrávacího studia. Tu píseň se pak pokoušelo zazpívat více věhlasných pěveckých veličin. Dle mého soudu se jim to moc nepovedlo. Tajemství správné interpretace tkví asi v tom, že text se nezpívá ale de facto recituje. Schválně jsem přidal do článku pár odkazů na youtube, aby se dalo srovnávat… ChvorostovskijVaengaMalininFrenkeľGuljaevKobzonDjuževŠvecovaLeontevMagomajev ...
- Mark Bernes je nepochybně nejslavnější ruský zpěvák frontových písní. A na velké matičce Rusi občané písně o vlasti moc rádi poslouchají. V časech po 2. světové válce, ale i několik desetiletí později, byly jeho písně prezentovány také u nás. Mé babičce se moc líbily. Věřím, že mnoho jeho fanynek je tu ještě pořád mezi námi. Včetně Jeřábů nazpíval přesně 82 originálních, původních písní (o nich až jindy). Jeřábi byla Bernesova poslední, tedy labutí píseň
- zdroje 12345- Napsáno ve spolupráci s Miroslavem Štorchem a Drahoslavem Mikou. - Spokojený zbytek vánočních svátků a konec roku, přeji všem lidem dobré vůle.
