Už vím, jak se cítí hluchý člověk

Tak jsem si tak jeden večer seděla u televize a hrála si s malým, než půjde spát. Najednou jsem ucítila tlak v levé polovině hlavy a z ničeho nic jsem neslyšela na jedno ucho.

Vyvalila jsem oči z důlků, zkoušela ucho prolévat slivovicí a nic, nic, nic!!! Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky, protože to nebylo takové to klasické zalehnutí v uchu, jako když vám tam nateče voda, párkrát hopsnete a je to dobrý. Byl to tlak, jakoby mi tam někdo nacpal neviditelný špunt. Uvažovala jsem, jestli se odebrat na pohotovost, ale nakonec jsem to nechala uležet do rána, kdy se stejně žádná změna nekonala a tak jsem šla na ORL.

Na ORL mi udělali kompletní vyšetření sluchu a stanovili diagnózu: Porucha sluchu- středně těžká hluchota levého ucha 6,8 procenta.

Bylo mi celkem hrozně, myslela jsem si, že mám zánět, propláchnou mi ucho a půjdu domů, ale bohužel, rovnou si mě v nemocnici nechali a připojili na kapačku. Už jsem se viděla, jak si na Vánoce kupuji naslouchátko, neslyším své děti jak mluví, zpívat ptáky, žádnou písničku... Na druhou stranu- pořád lepší je být hluchý než slepý.

Po čtyřech dnech jsem ovšem zaznamenala změnu, po šesté kapačce jsem slyšela!!! Sluch se najednou vrátil, hluboké tóny, které mi dělaly velký  problém, se vrátily- slyšela jsem vrčet auta, mluvit chlapy... Nádhera!!!!

Lidi važte si takových ,,banalit,, , jako je sluch a zrak! Už vím, jaké to je být hluchá- sice jen napůl, ale příjemný zážitek to rozhodně nebyl! Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a obdivuju ty lidi, kteří s hluchotou musí zůstat a žít s ní navždy.

Tu písničku si pustím a uslyším jí. Ale pustím si ji potichu. Raději.