Rána k nezaplacení

...zdá se mi o rajském ostrově plném palem, šumění moře, teplé slunce- děti nikde!... Z velmi hlubokého spánku mě vytrhne zavrzání postýlky, stojivší vedle mé postele. ,, MAMA,, Prohlásí tiše dítko a já s úlekem otevřu oči. ,, MAMA,MAMA!!!,, Má radost ten malý padouch z mého procitnutí.

Rychle zase oči zavřu, třeba si bude v postýlce ještě chvilku hrát, zadoufám. 5,40 přece není normální čas. Avšak jak hluboce se každé ráno mýlím. Milý zlatý si sice sedne a nachvilku se zabaví plyšáky, ovšem po chvilce ho to začne nudit. Na postýlce se objeví tlusté prstíky, pak kudrnatá hlava a dítko pronese: ,,MAMA,, . Dělám, že neexistuji a ani se nehnu, pomalu nedýchám. Slovo se opakuje a přidá se zoufalé fňukání. Ach jo, to je zase něco, děti by měly dostávat Nobelovy ceny za divadelní role. Jak malý vstane takhle brzy, je po chvlice protivný a má pořád hlad, hrát si nechce, vyzunkne hektolitry čaje, leze od ničeho k ničemu a pořád padá.

Natáhnu se tedy do postýlky, abych ho vytáhla a položím ho do svého vyhřátého lůžka v domění, že třeba ještě na chvilku usne. Jenže milého Vojtíška zaujme můj noční stolek a na něm jelení lůj a papírové kapesníčky. V rychlosti se ze zad vymrští všechny čtyři, přeleze mne a než se vzpamatuji, box s papírovými kapesníky už má ve své režiji a ocumlané cáry už lpoletují v luftě a různě se povalují na posteli. Když mu tento nebezpečný nástroj zabavím a rychle mu do ruky vrazím jelení lůj, aby neječel a temně vrčím, že jestli vzbudí druhého otrapu, tak to teprve uvidí.

Jelení lůj má kouzelné účinky, malý ho otvírá a zavírá a očividně se mu nová hračka líbí. Ovšem do té doby, než se mu něco posune v hlavě- v momentě mi tyčinka s pomádou prolétne nad hlavou, opíše křivku a s plesknutím o zeď přistane za postelí. ,, MAMAAAAAA!!!!!!!!,, Tím mi dal najevo, že hra končí a chce vstát. Marně mu vysvětluji, že vedle spí bráška, ať ho nevzbudí, dělám PSSSST až to vypadá, že nám někde uniká plyn, ale nic naplat z vyhřátého lůžka prostě musíme.

Tiše za sebou zavřu dveře, udělám mlíko, sednu si a v 6,10 vyleze durhá střapatá hlava. ,,Mami, uděláš mi kakajo?,,

Obrátím oči v sloup- no- čeká mě velmi, VELMI dlooouhý den.