Jsem rasista? Bohužel ano.

A mám k tomu své důvody. Dnes jsem si přečetla jeden blog a byl vskutku zajímavý, stejně, jako všechny blogy téhle milé paní. Ale právě já jsem si ruku na srdce dala a zapřemýšlela nad tím, proč je vlastně nemám v lásce.

S veškerou  úctou k černé rase, žluté i bílé- romy prostě nemusím. Až na miniaturní menšinu, kteří jsou opravdu slušní a umí se chovat.

Ale proč je nemám v lásce? Když mi bylo asi patnáct, šla jsem domů ze školy. Tehdy jsme ještě bydleli v paneláku a na parkovišti před ním stál náklaďák. Nic netušící jsem kráčela kolem něj, když v tu chvíli na mě vyběhl soused rom, který bydlel pod námi, řval na mně, že nám doma štěká pes, chytil mně pod krkem a hodil se mnou na ten nálaďák.

Otřesena touto skutečností jsem vše doma povyprávěla. Můj otec byl s romským sousedem kamarád. Ani nám do jisté míry nevadili. Chodil si k nám půjčovat vrtačku, kterou zapomínal vrátit, a když si pro ní otec šel, soused dělal udiveného stylem: Jak je možné, že tu vrtačku mám doma, když jsem si jí vůbec nepůjčoval!

Jednoho dne jsem byla nemocná a zůstala jsem doma. Kdo bydlí či bydlel někdy v paneláku, jistě zná stupačkové topení, které v něm jsou. Dopoledne, kdy všichni byli v práci, se najednou začalo ozývat šílené třískání do topení- chvilku v ložnici, pak v obýváku, potom v pokoji a následně v kuchyni. Bušení to bylo dost razatní, tudíž náš pes obranář začal štěkat. To se panu sousedovi líbilo a přidal na intenzitě.

Ten den si vysledoval, kdy se rodiče vrátili z práce, zazvonil u našich dveří a začal vyřvávat na celý barák, že nám doma celý den štěkal pes. Když jsem řekla, co jsem dopoledne slyšela, vytáhl na nás pendrek- takový ten velký, černý- a začal nám s ním šermovat před očima.

Byli jsme tak zhnuseni, že jsme se sebrali a jeli na policejní stanici a tam ho nahlásili. Byli jsme kvůli toho několikrát vyslýcháni, včetně souseda, řízení se táhlo a nakonec se všechno ututlalo. Za pár měsíců se soused odstěhoval i s celou famílií a místo něj se nastěhoval jiný občan romského původu s bílou manželkou, kterou mlátil hlava nehlava večer co večer.

Jednou v obchoďáku, ještě před revolucí, stál předemnou velký, černočerný, obtloustlý rom. Když jsem dorazila s rodiči domů zjistili jsme, že jsme si s sebou přinesli blechu, která nás žrala asi tři týdny, div nepukla, až pak jsme jí chytli.

Romové sice vysávají náš stát, jako ta blecha nám vysála téměř všechnu krev. Ale částečně si za to můžeme sami, když se jim vysávání dovolí, není se pak čemu divit- kdo by nebral, když se stát nebrání a  dává. Přiznávám, že jsem rasista vůči romům, vadí mi jejich chování, jejich důležitost, jejich myšlení, jejich žití a nemám pro ně žádnou omluvu typu: Jsou prostě takoví.... BLA BLA BLA.

A těm slušným se omlouvám, nezaslouží si, aby se házeli do jednoho pytle. A taky rozhodně nesouhlasím, aby se jim to dávalo najevo stylem AKCE VÍTKOV,  kdy to odnesla nevinná a bezbranná holčička.

Ba ne, na to se musí trochu jinak...