Před pár dny z Hradu unikla informace, že prezident Miloš Zeman hodlá na jaře jmenovat Jiřího Rusnoka do bankovní rady České národní banky, kde se uvolní místo po vypršení funkčního období Evy Zamrazilové. Tato informace vyvolala pro mě překvapivě negativní reakce, a to i ze strany kolegů bloggerů.
Když se nad tím zamyslím, tak ty reakce možná až tak překvapivé nejsou, když si uvědomíme hlasitost všech možných kritiků Miloše Zemana. Racionální důvod pro tyto reakce však hledám těžko, kritika se navíc nezaměřuje na odborné kvality Jiřího Rusnoka, ale na to, že se údajně jedná o "trafiku" za "věrné služby" Zemanovi, mezi které je řazeno i jeho současné premiérství. Někteří novináři to již stihli oglosovat (jistě velmi vtipně) narážkami na Iva Ištvána, který by se tím podle nich měl zabývat.
Překvapení či náhlé zděšení nad budoucím angažmá Jiřího Rusnoka v tomto případě rozhodně není na místě, spíše se dá považovat za směšné. Nevím, jestli kritikové tohoto kroku sledovali prezidentskou kampaň loni na podzim a letos v lednu, já jsem pár rozhovorů četl a několik debat viděl a vždy, když se Zemana někdo zeptal, koho by jmenoval do bankovní rady, vždy na prvním místě jmenoval Jiřího Rusnoka. Skutečně tedy nechápu, jak dnes může být někdo překvapen.
S trochou nadsázky to můžeme brát tak, že se zvolením Zemana na Hrad byl zvolen také Rusnok do bankovní rady. Miloš Zeman tak na jaře v podstatě splní svůj předvolební slib.
Členství v bankovní radě vyžaduje bezpochyby vysokou míru ekonomické komptentnosti, na tento aspekt se (ne)překvapivě novináři a ostatní kritikové moc nazaměřují. Když se podíváme do Rusnokova životopisu, zjistíme, že se dosud nezabýval přímo měnovou politikou. Před listopadem 1989 pracoval ve Státní plánovací komisi, po listopadu pak v centrále Českomoravské konfederace odborových svazů, pak následovalo jeho politické angažmá, kdy by ministrem financí a ministrem průmyslu a obchodu. Po odchodu z politiky byl také předsedou představenstva ING Penzijního fondu, předsedou Asociace penzijních fondů a Výboru pro finanční trh (poradní orgán ČNB), byl také členem NERVu.
Rusnok má tedy poměrně bohaté zkušenosti z vedoucích pozic ve finančních institucích. Jak známo ČNB má vedle provádění měnové politiky jako druhou (a stejně důležitou) funkci regulaci finančních trhů, minimálně pro tuto oblast tedy nástupce Evy Zamrazilové potřebné zkušenosti nepostrádá. Paní Zamrazilová před jmenováním do bankovní rady rovněž pracovala ve finančním sektoru, v Komerční bance. Stávající poměr mezi spíše akademiky a praktickými ekonomy tedy v bankovní radě zůstane zachován.
Uvidíme v dalších letech, nakolik Zeman splní jím nastíněné představy o složení bankovní rady. Před prezidentskými volbami tvrdil, že by chtěl, aby byly v bankovní radě vyváženy (podle něj) dva hlavní ekonomické proudy v monetární ekonomii, tedy monetarismus a keynesiánství. První keynesiánec do rady nastoupí na jaře, uvidíme, zda u nás Zeman najde i nějaké ty monetaristy.
