Rok 2013 se nám chýlí ke konci, rozhodl jsem se tedy zrekapitulovat uplynulou sezonu profesionální silniční cyklistiky. Uznávám, že je to možná již trochu pozdě, na druhou stranu to dává výhodu určitého odstupu.
Vítězové letošní sezony
Když se ohlédnu za těmi uplynulými dvanácti měsíci, vidím pět hlavních vítězů či osobností, které ve vzpomínkách fanoušků zanechaly nejznatelnější stopy. Jsou to Chris Froome, Vincenzo Nibali, Fabian Cancellara, Joaquim Rodríguez a Peter Sagan.
O Chrisi Froomovi není třeba diskutovat. Vyhrál famózním způsobem celkově Tour de France, navíc k tomu přidal i tři vítězné etapy. Do Tour vyhrál s vyjímkou Tirreno-Adriatico celkově všechny závody, v nichž startoval, byly to Okolo Ománu, Okolo Romandie, Mezinárodní kritérium, Critérium du Dauphiné a na zmíněném Tirrenu byl celkově druhý. Navíc v těchto závodech přidal 5 etapových vítězství. Výkonnost po Tour de France už tak slavná nebyla, ale to mu nemůže nikdo vyčítat.
Vincenzo Nibali byl jediným závodníkem, který v první půlce roku dokázal porazit Frooma v celkovém hodnocení etapového závodu, když vyhrál Tirreno-Adriatico. K tomu přidal celkové vítězství na Okolo Trentina a hlavně suverénní prvenství na Giro d´Italia, kterým získal po Vueltě 2010 svou druhou Grand Tour. K tomu přidal dvě etapy na Giru a jednu na Trentinu. Po dlouhé závodní, a jak sám Nibali přiznal i tréninkové, pauze se k závodění vrátil v o poznání méně výrazné formě, přesto následně na Vueltě skončil druhý za Hornerem, po velmi těsné a napínavé bitvě. Nebýt přemíry povinností vůči sponzorům po vítězném Giru, Horner by asi těžko hledal na Nibaliho recept. Následně se Nibali prezentoval výborným výkonem i na domácím MS, kde ale nakonec skončil na nepopulárním 4. místě.
Fabian Cancellara opět potvrdil pověst famózního klasikáře. Na kostkách se o vítězství přetahoval s Petrem Saganem, ale nakonec to byl on, kdo opět (podruhé v kariéře) zvítězil v obou částech dvojboje Okolo Flander a Paříž-Roubaix, k tomu přidal také vítězství na E3 Harelbeke a 3. místo na Milán-San Remo. Po velmi úspěšné jarní klasikářské části Spartakus překvapivě vynechal Tour, aby vyhrál individuální časovku na Vueltě a MS v časovce získal bronz.
Joaquim Rodríguez obhájil prvenství v celkovém hodnocení seriálu World Tour, navíc byl celkově 3. na Tour de France po výborném výkonu ve třetím týdnu, obhájil také vítězství na posledním klasickém monumentu sezony Okolo Lombardie, na Vueltě vyhrál etapu a celkově skončil 4., na MS se po prohraném spurtu musel spokojit se stříbrnou medailí z hromadného závodu. Rodríguez tak letos opět prokázal, že je spolehlivým závodníkem, s jehož vynikajícími výsledky mohou týmoví šéfové počítat.
Jestliže čtyři výše zmínění závodníci měli během roku určitá období útlumu, tak Peter Sagan vítězil od jara do podzimu, zaznamenal úžasných 21 vítězství. Sagan celou sezonu prokazoval svou univerzálnost, vítězil v náročných klasikách a jednorázovkách, v únicích i ve spurtech, v rovinatých i horských etapách, bodovou klasifikaci ovládl na pěti etapových závodech včetně Tour de France, kde získal zelený trikot ve druhém roce za sebou. Nebudu vyjmenovávat všechna jeho prvenství, k nejcennějším určitě patří vítězné jednorázovky Gent-Wevelgem, Brabantský šíp, GP de Montréal a vítězná etapa na Tour. "Slovenský Rambo" navíc dojel druhý v klasikách Milán-San Remo a Okolo Flander, které patří k pětici nejnáročnějších a nejprestižnějších klasik silničního kalendáře. V náročném více než sedmihodinovém hromadném závodě na MS dojel na výborném 6. místě.
České úspěchy
Z českého pohledu bychom jen velmi těžko hledali povedenější ročník, než je ten právě uplynulý. Roman Kreuziger ovládl prestižní klasiku Amstel Gold Race, na Okolo Švýcarska byl celkově třetí a na Tour de France dojel celkově pátý po výborném výkonu. K úspěchům pak můžeme přidat rovněž 3. místo na Klasice San Sebastian.
Své možnosti širšímu publiku konečně mohl ukázat také Leopold Konig a povedlo se mu to více než dobře. Po dobře rozjetém Critériu du Dauphiné, kde se držel ve vynikající konkurenci v první desítce, avšak musel ostoupit kvůli nemoci, vyhrál etapu s horským dojezdem na rovněž silně obsazeném etapáku Okolo Kalifornie. Hlavní zářez však přišel na španělské Vueltě, kde Leopold vyhrál etapu a celkově dojel 9., přestože jej rovněž trápily zdravotní problémy.
Konigův týmový spolujezdec Jan Bárta vyhrál národní šampionát v časovce i hromadném závodě, na Okolo Bavorska dojel celkově 3. a vyhrál etapový závod v Polsku. Po Vueltě, kde Konigovy dopomohl k výbornému výsledku se na MS blýsknul 11. místem v časovce a následně předlouhým únikem v hromadném závodě.
Zdeněk Štybar letos potvrdil, že přestup z terénu na silnici byl dobrým rozhodnutím. Celkově vyhrál Eneco Tour (patřící do kalendáře World Tour), kde přidal rovněž dvě vítězné etapy a následně vyhrál také etapu na Vueltě. Zapomenout nesmíme ani na 6. místo na slavné Paříž-Roubaix.
Také nastupující generace o sobě dala vědět. Petr Vakoč dojel druhý na olomouckém ME závodníků do 23 let a vyhrál dospělé Okolo Slovenska a další závody. Josef Černý se zapsal do obecného povědomí druhým místem v první etapě Okolo Trentina, kde si po týmové časovce v konkurenci Wigginse nebo Nibaliho oblékl na jednu etapu i dres pro průběžně vedoucího závodníka, na jaře, kdy se závod jel, mu přitom bylo teprve devatenáct let.
Podtrženo a sečteno byla letošní (vlastně už loňská) sezona nesmírně zajímavá a plná skvělých výkonů, a to celosvětově i z českého pohledu. Doufejme, že příští rok bude neméně zajímavý. Předběžně zveřejněné závodní plány největších hvězd nám slibují nesmírně zajímavé souboje už dnes. V týmech kategorie World Tour bude mít česká cyklistika opět zastoupení v trojici cyklistů (Kreuziger, Štybar, Vakoč), navíc je velmi pravděpodobné, že se na Tour de France podívá i německý NetApp, v jehož dres budou závodit v příštím roce tři čeští cyklisté.
