Pro koho jsou vánoce

Vánoce jsou pro kočku. Vánoce rozhodně nejsou vhodné pro malé děti, takové ty housky zamotané do peřinky. Náboženský význam je jim zcela ukradený, dárky a bramborový salát jakbysmet. Co se jich dotýká,  to  je nervózní a předrážděná matka, otec, který zasmušile listuje bankovními výpisy a starší sourozenci, kteří se proměnili v malé hysterické ďáblíky.

Školčátka  už vánoce vnímají, a to nejpozději od třetí vánoční besídky (školka, skaut, plavání, hudebka...), kde hromadně piští koledy a malují vánoční stromky s obrovskými hromadami balíčků. Navíc si mezi sebou vykládají, co kdo dostane, takže nakonec chtějí všichni všechno. Pižlík prohledává celý byt, neustále útočí na oba rodiče a připomíná, co je ještě potřeba připsat na dopis ježíškovi/santovi nebo komukoliv jinému, o kom mu dospěláci namluví, že ty dárky zařizuje. Poslední dny dítě dohnané televizními reklamami k šílenství už vůbec nespí a jede na čistý adrenalin. Jeho hlásek je o oktávu vyšší a o milion decibelů silnější než obvykle a rodiče uvažují, že by mu nalili taky panáka (což je jediný postup, který jim zatím zabraňuje vyhodit toho spratka na mráz, prostřelit televizní obrazovku a pustit se do petice za mezinárodní zákaz vánoc), ale fakt, že dítko by mohlo mít agresivní nebo plačtivou opici, je od toho zdržuje.

Větší děti prožívají vánoce v podstatě stejně, ale celé to přetáhnou hranou rouškou nezájmu, lhostejnosti, ba až odporu k tomu hemžení. Vyčítají rodičům povrchnost, mamonářství a tupý materialismus, načež jsou často tak zhnuseni dárky, které jim tupouni nadělili, že to musejí jít nasdílet na sociální sítě a skupinově chmuřit nad komercionalismem a globalizací a tím šmejdským tabletem, který našly pod stromkem místo toho prďáckého.

Ještě větší děti, vlastně už mladí dospělí, jsou poprvé na vánoce daleko od domova, v cizích zemích nebo na noční službě v prvním zaměstnání, a strašlivě se jim stýská po domově, po stromečku, po mladších bráškách a sestřičkách a po maminčině salátu. Telefonují domů a smutným hlasem přejí veselé svátky mamince do ucha. Ta ovšem nemá na smutňáka čas, protože musí monitorovat malé ďáblíky, kteří při zdobení stromku rozšlápli krabici s cukrovím.

Dospělí ve věku rodičovském vánoce většinou nesnášejí a dělají to jen kvůli dětem, aspoň tak to většinou vyprávějí na vánočním trhu u stánku se svařákem, zatímco jejich ratolest prožívá první orgasmus u boudy s umělohmotnými roboty. Pak jdou domů, vysmýčí celý dům, ozdobí okna a dveře, uvijí adventní věnce, objednají, zaplatí a zabalí hromady dárků a pak vaří a pečou a smaží a popíjejí, až jsou úplně zničení a nemohou se bránit nájezdům pižlíků.

Rodiče těch velkých, kteří už z hnízda vyletěli, si libují, že už to mají za sebou a konečně si udělají klidné a pohodové svátky. Pak nakoupí hromady zbytečného jídla, ozdobí fíkus a smutně sedí u nekonečného kolotoče pohádek. Pak volají svým dospělým dětem a překřikují ječící pižlíky.

Jediný, kdo si to užívá, je kočka domácí. Šplh na stromek a srážení ozdob, souboj s kaprem, setrvalý přísun dobrot do mističky, opilí páníčkové, kteří se nemohou bránit, takže je možné hrát si, že jejich palce jsou myš, a hlavně hromady papírů a krabic k prohledání, to všechno je pro kočky hotový ráj. Navíc za okny už pomalu začíná to tajuplné kočičí jaro, které vlastně probíhá v té nejhlubší zimě. Spokojená kočka sedí v krabici od elektrického mixéru, mhouří oči a poslouchá, co venku vyzpěvují kocouři.