„Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté. Je to doba i mimořádných výchovných příležitostí. Nikdy bychom na to neměli zapomínat při všech těch vánočních starostech ani ve všech vánočních radostech při světle svíček a dětských očí.“
Toliko Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., který byl předním českým odborníkem v oboru vývojové psychologie a dětské psychologie. Čím jsem starší, tím víc ho mám radši a tím víc mě baví. Cožpak o to, mimořádných výchovných příležitostí kolem vánoc je víc než dost. U Kristýnky to snad začínalo už někdy v říjnu, kdy jsem na ní uhodila, že je načase začít vyrábět vánoční dárky.
Chudák Kristýnka. Zatímco mi nyní na prahu své dospělosti demonstruje, že si neumí sama přišít knoflík a vyšití svého vlastního monogramu na kapesníček darovaný svému tanečníkovi při závěrečném věnečku v tanečních se pro ni stal úkon přímo nadlidský, jako dítě školního věku byla při výrově dárků velmi činná. Nechci se chlubit, ale byla to i moje zásluha, kdepak holka, nikde se válet nebudeš, vyšívat budeš. Důkazem toho, že vyšívat umí, jsou krásně vyšité obrázky zvířátek, které už několik let visí u babičky v obývacím pokoji. A to mi nedávno tvrdila, že neumí navléknout jehlu, natož udělat uzel.
Pravda. Tvářila se sice u toho jako bluma, ale co se dá dělat, holka je holka, co by tomu pak řekl její manžel, kdyby se mu přiznala, že neumí zašít ani ponožky. Já jsem také včera zírala v úžasu na svého muže, který celý zkroucený seděl ve svém pokoji a zašíval si svoje kalhoty. Vidět muže programátora zašívat je zážitek k popukání, hned jsem mu šla změřit teplotu a zavolala svojí milovanou dcerušku, aby se přišla také podivit. Ó muži, co se to se Tebou stalo, odhoď tu jehlu s nití, nebo se ještě píchneš!
Kristýnka je korálková. O tom svědčí řada navléknutých dětských korálků, které dodneška visí Standovi na kytaře. Ty mu vyráběla už ve školce a její záliba v korálcích jí jednu dobu dost držela. To jsem měla období, kdy jsem neustále nakupovala korálky. Hodně se toho naučila na táborech a v ozdravovnách, to byste koukali, jaké umí dělat náušnice. Ale co náušnice, i náramky. Jako vánoční dárky pro kamarádky to bylo velice užitečné, škoda, že se teď musí tolik učit tu chemii a nemá čas.
Jednou jsem se zapojila i já a vyráběli jsme stromečky z korálků, které pak děti ze základky prodávali jako svoje výrobky na vánočním trhu pořádaném školou. Nejdřív si ale zapěla koledy ve školním sboru a pak dostala pochvalu od svojí třídní, která na naše stromečky koukala jako blázen. Ale není to nic složitého, chce to jen trpělivost a čas. Taky ty korálky.
Co se týče obrazů, je Kristýnka nepřekonatelná. Její abstrakce zvaná Vánoce mi visí nad televizí a o kus dál houslista s jedním okem. Zajímavé je, že tento obraz kreslila v době, kdy ještě nikdo netušil, že její milovaný bratříček bude hrát na housle. Jak by také ne, měla vynikající učitelku na základní umělecké škole s výtvarným zaměřením a osm let pravidelné výuky je prostě znát. Keramické výrobky, různé hrnečky, talířky a dokonce i sošky mě celé roky uváděly do vytržení, a coby dárky pod stromeček byly prostě nepřekonatelné.
Dárek, který vyrobí dítě a vloží do toho svůj um i dětskou představivost, je tím dárkem nejcennějším. Takový dárek nikde jinde nekoupíte a penězi se nedá vyčíslit. Je to dárek k nezaplacení. Stejně tak jako rodina.
Vánoce, děti, rodina. Dárek nejcennější. To pravé kouzlo vánoc.
