Sněhová královna

Původní známý pohádkový příběh Sněhová královna od H. Ch. Andersena autoři přizpůsobili velkému jevišti a výpravné muzikálové podívané pro všechny generace. My tam byli a neprohloupili. V paláci Hybernia v Praze a moc se nám to líbilo, dětem především.

Hlavním dějovým motivem zůstává velká láska Gerdy a její statečná cesta za vysvobozením milovaného Kaye. Na rozdíl od původní pohádky Gerda a Kay nejsou děti, ale mladí lidé, kteří mají před svatbou. Sněhová královna je složitá rozporuplná osobnost, zápasí v ní dobro se zlem, a ty jsou v muzikálu ztělesněny dvěma postavami – ONA je zlo a ON dobro. Autoři do příběhu přidali další nové postavy a naopak jiné, zejména zvířecí postavy, z původního příběhu vynechali. Přes všechny starosti Gerdy a její napínavou cestu, příběh není ponurý a smutný, naopak – situace a postavy se vyznačují milým humorem, který pobaví nejen malé, ale i velké diváky

Já jsem se bavila už o přestávce. Praha je Praha, tam je dost významných osobností, a když tam přišlo dítě jedné naší zpěvačky, tak se moje kamarádky začaly radovat. Bylo mi řečeno, že jsem divná a že nemám ponětí o kultuře národa českého a to proto, že nečtu bulvár a tak mi uniká spoustu podrobností. Kdo s kým spal, kdo s kým má kolik dětí a tak. No, přiznám se, moc to nesleduji.

Ale co jsem sledovala, byl zápas Dobra a Zla na jevišti. Mahulena Bočanová v roli Sněhové královny většinu času prospala, nebo byla pasivní a chřadla. Kay ten zase většinu času proseděl zrcadla a snažil se ho slepit. Jaro, Léto a Podzim se zase hádali mezi sebou, což bylo k popukání. Za všechno totiž mohlo Jaro, to ono nechalo v zimě rozkvést růži a to popudilo Sněhovou královnu tak, že se rozhodla potrestat zpupnou sestřičku. Měla v sobě totiž dvě stránky osobnosti, a to Dobro na jedné straně, a Zlo na straně druhé.

Kryštůfkovi se nejvíc líbilo Jaro v postavě korpulentní věčně zpívající paní. Ta pořád zalévala kytky a radovala se ze světa, ale přitom za ten problém mohla ona. To ona porušila předem dohodnutou smlouvu, že má kytky nechat kvést až v době jejich času. Kdepak, nedala si říct, porušila dohodu a pak se tomu divila.

Léto bylo léto. To byl jeden veliký karneval. Tak trošku mi to připomínalo zhýralé tance francouzského dvora, stejně tak jako napodobení života dnešních celebrit. Užívej dnešku, po nás potopa. Heslo, které se dneska tak silně razí.

Nejlepší byl podzim v podobě loupežnice, ta měla svojí tlupu loupežníků a banditů a museli jí poslouchat. Měla i dceru, která se snažila Gerdě pomoc. Byla divoká,ale přesto měla ráda svojí loupežnickou maminku. No jo, i když byla loupežnice, tak věděla, kdo jí má rád, i když občas trošku zlobila.

Ve chvíli, kdy se zdá, že temná stránka Sněhové královny zvítězí a celá krajina se pokryje tmou a všechna srdce zmrznou na led, v tom okamžiku všichni pochopí, že se musí usmířit. Že se musí obalit láskou, protože bez té lásky by všichni zahynuli.

Já jsem jen tvá (tvůj)
Můj Romeo (má Julie)
Můj Romeo (má Julie)
Buď navždy můj (má)
Já jsem jen tvá (tvůj)