Tak a je to tady! První školní den vypuknul se vší parádou a mě spadnul kámen ze srdce, že za výchovu mého synka konečně převezme zodpovědnost taky někdo jiný. Konečně nastal ten správný okamžik, kdy jsem pusinkou probudila svého líného synka ze spánku se slovy :
„ Hola hola, škola volá. A my jdeme, mámo, táto, ať je zima nebo bláto.“
Doba pokročila, v září ještě není taková zima po ránu a máme přibližovadla, se kterými jezdíme, i když máme školu ve vsi. Ale není to jen tak obyčejná škola. Je to škola neobyčejná a to proto, že tam chodila moje milovaná dceruška a nyní tam směřují kroky mého darebného synka.
Na první pohled vypadá zcela obyčejně. Ale jen na ten první. Když se člověk podívá blíže, uvidí tam veliké slunce namalované přes celou zeď. I uvnitř celé budovy je úplně slunečno, o prázdninách navíc přibyly nové skříňky na učebnice, to proto, aby se chudáci žáčci nemuseli vláčet s těžkými učebnicemi až domů. Sešit na domácí úkol stačí, to nám zabere dosti času. Zvláště psaní, ach jo, to zase bude.
I jídelna oblékla novou tvář a družina se také nenechá zahanbit. Hned se pozná, kdo je kdo. Kryštůfek vypísknul nadšením, když jeho očička uzřela zcela nový fotbálek uprostřed místnosti a i tatínek za ním najednou ucítil touhu chodit do této školy. Emulína je holka, ta si hned všimla nového zrcadla pro přítomné dámy. No jo, holky, ty se chtějí jenom parádit.
Ale ouha, ouha. Družina není nafukovací a tak se tam letos všichni nevejdou. Naše malá školička ve Vraňanech je zvláštní tím, že je opravdu malá. Letos sčítá celkem padesát žáků, což je asi rekord. Když byla Týna menší, tak měla čtyři spolužáky stejně starý, Kryštůfek jich má 19. Ubohá paní učitelka, již teď ji lituji. Dvě třídy pohromadě, druháci a třeťáci a ještě tolik dětí. No, budeme se muset na to připravit a dokonce se budeme každý den učit. Co jiného nám zbývá. Dětem to ale říkat nebudu, nechci je strašit dopředu.
Začali jsme hned dneska. Jakožto milující a kreativní maminky převlékli jsme své dva nebohé třeťáčky za indiány v zoufalé snaze nabudit jim dojem svobody a touhy si hrát a učit se. Jde jim to snadno, už od rána vystřídali dvě týpí a z kocoura si udělali tygra. Kryštůfek našel svojí čelenku a pouzdro na zázračné kameny, které si vysloužil od samotného mistra Šamana. To ale byl indián z kmene Bublajů a plavil se divokou řekou Otavou.
A kdopak to na mě vykukuje po levé straně mého pracovního nástroje zvaného počítač? Že by moje holčička? Tak ta je nyní chudák nemocná a nemohla se zúčastnit davového šílenství na gymplu. Ostatně, většina jejich spolužáků je stejně na vodě, tak se sejdou až ve středu. Tam už je to ale tvrdý boj, na gymplu je život těžký, to vím sama, když náhodou nedopatřením nahlédnu do jejich sešitů. To taková chemie, ta nás budí i ze sna s paní profesorkou v čele. Ale ani na této fotce není Týna sama, je tam s Karlem Gottem a toto foto vzniklo ku příležitosti jeho 75.narozenin. Fotka se mi hrozně líbí, protože se tam Týna směje a Karel Gott na ní zbožně vzhlíží. Když to viděla naše mamka, tak chodila s časopisem po všech příbuzných a známých, a všude to ukazovala, kam až to její vnučka dotáhla. A to dostala i dvě pusy od našeho krále pop music! Od té doby se jí směji, že je políbená Karlem Gottem.
Aby toho nebylo málo, kamarádka mi poslala na facebook fotku Karla Gotta s malým miminkem, jak se tam spolu tulí v posteli. To znám, taky bych nejradši zastavila čas a zakázala těm dětem růst. Úplně nejradši bych byla, kdyby byli pořád malý miminka a byli s mámou doma. Škoda, že neumím kouzlit. Pod tou fotkou je napsáno, že jeho malá princezna půjde letos do první třídy. I my jdeme do školy…..
