Rok 2015 sebou přináší mnoho významných výročí, o kterých člověk nemá ani tušení a dozví se o nich náhodou. Tak třeba Pexeso, měla jsem za to, že to existuje odnepaměti, ale není tomu tak. U nás v českých kotlinách poprvé světlo světa spatřilo v roce 1965, takže v tomto roce slaví padesát let od svého vzniku.
Možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale jinak historie pexesa ve světě je velice dlouhá. Za původem se vydejme do Japonska, kde ji již znali v období Edo. Kai awase, jak se zde této původní hře říká, patří mezi oblíbenou hru japonské šlechty. Ženy si dokonce nosívaly kai awase do manželství jako věno. Hra nečítala kartičky, tak jak známe u pexesa u nás, ale skládala se až z 360 párů mušlí, které byly z vnitřní strany opracované, zdobené zlatem a malované, či decoupované. Je známo, že dostat pár těchto mušlí darem bylo velkým dárkem. Dnes se již vyrábí spíše jako suvenýry a čítají pouhých 54 párů.
Z Japonska tuto hru převzali Angličani, kteří ji pojmenovali Concentration memory, nám z posledních let tolik známé Memory. Odkud se ale vzalo české pexeso?
Dnes to zní jako pohádka, ale před půl stoletím se stalo skutečností, že u kolébky čerstvě narozeného Pexesa nestáli tři sudičky, jak je u nás dobrým zvykem, ale Vinnetou se svým bratrem a sestrami a všechny je tam pozval Princ. Nebyl to ale jen tak nějaký obyčejný princ, byl to pan Zdenek Princ. V té době pracoval v nakladatelství jako redaktor a jeho myšlenka Pexesa původně vznikla pod názvem „Obrázková mozaika.“ Vliv televize je však všemocný a v zrovna se vysílal jeden televizní pořad, který byl založen na principu hledání stejných obrázků. Jmenoval se Pekelně se soustřeď a jeho zkrácením vznikl název Pexeso.
Tak jako je nyní „in“ „ Padesát odstínů šedi“, v šedesátých letech byli lidé asi rozumnější a nesmírné popularity se těšily filmy Karla Maye, proto ten indiánský motiv. Produkce těchto filmů dodala fotografie hlavních představitelů a tím si zajistila obrovský ohlas. Inu, každá doba si žádá jiné hrdiny, jako děti jsme si také neustále hráli na indiány a vůbec největší terno bylo představovat Nšo-či, nebo-li Krásný den. Ach, ta nostalgie.
Krásný den jsme si ale užili na soutěži Pexesohrátky, kterou pořádal kulturní dům ve vedlejší obci. Jak se říká, všechno zlé je nakonec k něčemu dobré, takže jsem v minulých letech měla dostatek času a příležitostí (tak každý není na „mateřský“ osm let) rozvíjet koncentraci a paměťové schopnosti nejenom svého synka, ale i své. Tady si sypu popel na hlavu, pexeso s Vinnetouem jsem nikdy nehrála, mojí největší oblibě se těší pexeso s anglickými slovíčky. To miluji – tři v jednom.
- Smysluplně strávený čas se svým dítětem. Teď si hraji, jsme tady a teď.
- Rozvoj koncentrace a paměti. Moje nervové buňky sice postupně odumírají, ale není na škodu je trošku pošimrat.
- Opakování je matkou moudrosti. Kryštůfek se sice se mnou dohaduje, že nejvíc anglických slovíček se stejně naučí ve hře Minecraft, ale i maminka se potřebuje učit.
Účast na této soutěži nebyla sice moc vysoká (taky se tomu divím), ale má jednu velkou výhodu – každý účastník nakonec dostane cenu.
I když smysl ve hře není vítězství, ale ve hře samé.
