Zdravý životní styl nám dává prožít tu ,,chvilku“, kterou tu na život máme, co nejlépe a nejsmysluplněji!
Tuto větu jsem si vypůjčila z jedné přednášky na téma „Hubnutí – co je zdravé a nezdravé?“ ze 13.Konference pro zdravotní sestřičky přímo v našem hlavním městě. Přednáška byla velice poučná a užitečná, ještě více, než mašinka Tomáš, a co více, vnesla do mého života nové informace a užitečné rady. Dostali jsme brožurku s názvem „Jídelníček na celý den“, která pojednává o zábavném hubnutí pomocí talířků s hubnoucím indexem. Mé srdce zaplesalo radostí, neb má pravidelná snídaně bílého jogurtu Activie měla na zábavném talířku smajlíka usměvavého, zato talířek se Standovou oblíbenou klobáskou jsem tam neobjevila.
Nejenom jídlem živ je člověk, součástí zdravého životního stylu je i pohyb, pokud možno na čerstvém vzduchu a ještě lépe v lese. I vyrazili jsme do přírody a to přímo na horu Říp.
A víte vůbec, jak vznikl název této hory, hory jenž proslavila náš kraj široko daleko? Já jsem objevila toto tajemství a to v knize pro děti s názvem „České dějiny očima psa“. To bylo tak. Pán Čech šel odněkud z Východu, protože se mu tam už nelíbilo a měl sebou psa, který si sednul na jednu horu. Byl už unavený a hora se mu líbila, tak se tam prostě usadil a ostatní volali: ,,Bude nám líp“ a jedno dítě zrovna mělo logopedický nácvik písmenka ,,ř,, (zrovna tak, jako Kryštůfek předminulý rok) a tak volalo :,, Bude nám říp“. To je taky dobrý výklad, to jsem teda nevěděla, ještě, že ty děti máme a učíme je správně vyslovovat…. To jsem taky klidně mohla bydlet u hory Líp, to by bylo líp….
I my jsme měli sebou pejska. A jakého – přímo border collii a to by člověk nevěřil, co člověk najednou potká usměvavých lidí, když si vede na vodítku tříměsíční štěně. To bylo samé „ Jé, ta je hezká“ (škoda, že nemysleli mě) a „To je ale hezký pejsek“. To by bylo hezké, kdyby se lidé na sebe více usmívali, tak jako na nás na hoře Říp. A jak nás vítali na samém vrcholu hory Říp! Všichni se na nás usmívali, jen ta paní, co měla pitbulla, měla co dělat, aby ho udržela. Občerstvení bylo v plném proudu a tak jsme si každý dali zmrzlinu a malinovku v kelímku. Dokonce tam byla jedna holčička, ta se také jmenovala Ellis a ta se podělila s naší malou Ellis o křupky.
U rotundy jsme si vyfotili naši slavnou Ellis na důkaz toho, že i náš pes byl na hoře Říp. Ellis se to moc nelíbilo, že jí chceme fotit samotnou, tak jsem jí musela uvázat vodítkem ke dveřím. A když jsem jí tak uviděla uvázanou ke klice, tak jsem si v duchu řekla – buď ráda, že nás máš, to někteří psi jsou klidně uvázáni k boudě pořád. Jen si to představte.
A pak jsem ho uviděla! Krásné perníkové srdíčko s kytičkami. I zahořelo srdce mé touhou po něm a mé přání bylo vyslyšeno. Ještě, že mám tak hodného Standu, který mi splní, co mi na očích vidí. Jen to auto mi nechce koupit.
Nazpátek se nám šlo lehce a to proto, že jsme šli z kopce. Všimla jsem si toho, že lidé kráčející vzhůru jsou více zamyšlení. To asi úvahami o tom, jak je to hrozný kopec. My jsme ale šli dolů a byli jsme dokonale šťastní, že je tak krásný den a že kráčíme spolu ve společenství usměvavých lidí, kteří navíc obdivují našeho krásného pejska. I náš malý Kryštůfek se dole proslavil a to proto, že málem zašlápnul Ellis a to, když se zrovna díval na motorky, které u toho kopce neměli co dělat. To vyvolalo bouřlivý smích u dvou malých holčiček a Kryštůfek se cítil poctěn, že tak upoutal a rozesmál.
Na závěr této krátké povídky mám pro vás dobrou radu: „Pokud půjdete na nějakou horu, vemte si sebou dítě ,psa a přítele , svět bude hned krásnější a půjde se vám líp!“
