Kdepak u nás ve Vraňanech. Tam se pořád něco děje. Třeba zrovna v tuto sobotu, dne 18.7., pořádali místní motorkáři akci Motorkáři dětem.
Děti se motorkářů nebály, naopak. Přišli jsme sice až tak v půlce odpoledne, ale i tak se bylo na co dívat. Přišli jsme akorát, zrovna začínalo představení motorkářů, kterým zřejmě už nestačí kožený oděv a tak se vžili do role pirátů. V dálce zněl známý song z Pirátů z Karibiku, tak ten Kryštůfek miluje kvůli houslím a už minulý rok měl pokušení se ho naučit hrát. Pak ale zjistil, jak je to těžké, takže mě zatím dojímá nad skladbou „Chovejte mě, má matičko.“
Ale co to tady poletuje? Že by bubliny? Bublin je všude plno a děti jsou nadšené z toho, že si mohou vyzkoušet jízdu v zorbingové kouli na vodní hladině bazénku. To jsem ráda, protože naposledy na pouti jsem za to platila nekřesťanské peníze.
Ale je čas. Je čas na pohádkové soutěže a na okamžik, kdy se sejmou tvrdé masky tvrdých motorkářů a místo toho si nasadí pohádkové kostýmy. Každé dítě mělo na krku zelenou kartičku s korunou a ta byla zdobena peřím. Z druhé strany se získával klíč. Ten dostat už nebylo tak jednoduché, podmínkou jeho získání bylo ukořistění pěti knoflíků. Za každý splněný úkol jeden knoflík.
Na prvním stanovišti nás čekala čarodějnice. Asi to byla čarodějnice podle paruky a hávu, ale pokládala záludné otázky, která pohádková postava patří ke které. Pak bylo skládání hlavolamu a u třetího stanoviště nás čekal samotný čert. Ten svůj knoflík nedal zadarmo, chtěl pohádkový výtvor z modelíny.
A kdopak se na to na nás usmívá u lovu rybiček? Že by samotná víla? Vodník zřejmě kvůli tropickému vedru odhodil svůj zelený kabátec, ale musel to být on. Kdo jiný by vlastnil bucláčky s víčkem, ale nebyly tam polapené dušičky utopených lidí. Se zavázanými očima bylo na bedrech dětí uhodnout předmět. Kryštůfek našel baterku, tak se trefil. Ale od které doby si vodníci schovávají baterky?
Konečně. Všechny úkoly splněny a klíč otevírá bránu k pokladu. Najednou, z ničeho nic, objeví se samotná princezna a je její v moci otevřít bránu pokladu a podělit se o její bohatství s dětmi.
Úplně ve mně hrklo. Tak proto v ten den za mnou přijela na návštěvu kamarádka až z Moravy, ta, co se mnou a společně s našimi dětmi absolvovala léčebný pobyt pro astmatické děti v Luhačovicích. To jsme ale již přeci jednou zažili. Tam jsme také chodili po lese a plnili úkoly a na samotném konci, až tam, kde se nalézá Jezírko lásky, jsme objevili plnou truhlu pokladu. A s princeznou k tomu.
Jen ten čert v tom lese byl tenkrát poněkud unavený a tak se snažil, aby řádně splnil svůj úkol, až z toho dostal astmatický záchvat.
Ale kdepak motorkáři. Ti se nedusí. Ti se radují.
Ale ten, který před třinácti lety pořádal první ročník akce Motorkáři dětem, a vlastně tím zahájil tuto tradici, se už neraduje. Jmenoval se Vítězslav. Dnes má svátek. Dostane kytku a svíčku k tomu. Na místě, kde občas spočine život mladého motorkáře.
Na hřbitově.
