Podle psychologie znamená slovo fantóm emocionální jev bez přítomnosti reality, kdežto tento Fantóm opery v Pyramidě v Praze byl reálný víc než dost.
Fantom opery (anglicky The Phantom Of the Opera) je muzikál z roku 1986. Jde o adaptaci stejnojmenného románu francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, jenž poprvé vyšel v roce 1909. Světová premiéra muzikálu proběhla 27. září 1986 v Her Majesty’s Theatre v Londýně, kde se uvádí dodnes. Jedná se o druhý nejdéle uváděný muzikál na světě, hned po světové jedničce Bídníci.
Hlas ji volá. Z temných koutů Opery, která je domovem mladičké sboristky Christine, povzbuzuje její mimořádný talent. Jen učitelka baletu, paní Giryová, ví, že Christinin tajemný "Anděl hudby" je vlastně Fantom, znetvořený hudební génius, jenž obchází divadelními katakombami a děsí členy souboru. Temperamentní diva La Carlotta naštvaně odejde uprostřed kostýmové zkoušky na nejnovější inscenaci. Divadelním šéfům nezbývá nic jiného než do světel reflektorů postavit Christine.
Její výkon při premiéře uchvátí diváky i Fantoma. Ten se rozhodne učinit svou oblíbenkyni operní hvězdou. Není však jediným mužem, který je mladou sopranistkou nadšen. Christine se zanedlouho začne dvořit bohatý divadelní mecenáš, vikomt Raoul de Chagny. Byť je Christine svým charismatickým rádcem okouzlena, přitahuje ji i Raoul, přítel z dětství, a to Fantoma mučí. Nespoutané vášně - zuřivá žárlivost a spalujícím plamenem planoucí láska - přivedou v dramatickém crescendu všechny tři hrdiny do bodu, odkud není návratu.
Ve finále však Fantom pochopí jejich lásku, nechá je spolu a sám uteče rychleji, než ho jeho pronásledovatelé – zaměstnanci opery, kteří mu přišli na stopu – stačí lapit a zabít.
Fantom Opery podle románu Gastona Lerouxe vydělal v divadelní i ve filmové podobě po celém světě přes tři miliardy dolarů. Původního alba The Phantom Of The Opera se prodalo více než 40 milionů nosičů, bylo oceněno zlatými i platinovými deskami ve Spojeném Království i Spojených Státech. Jeho strhující melodie a citlivá hudba získaly producentovi a skladateli Andrew Lloydovi Webberovi a jeho spolupracovníkům mnoho ocenění a poct.
Velkou výzvou jsou i dekorace, kterým dominuje tolik známý lustr. Architekt Daniel Dvořák stvořil vskutku úchvatnou scénu, díky které se ocitnete v pařížské opeře a hned vzápětí v katakombách. Žádné složité přestavby pomocí zatmívaček, scéna je nesmírně živá a neustále se pohybuje.
Občas se hraje i mezi diváky, což je vždy velmi vítaný moment každého představení.
Vskutku impozantní zážitek. To divadlo. Ta scéna. Ty kostýmy. Ty výkony.
„Zavři oči a odevzdej se svým nejtemnějším snům.
Očisti své myšlenky od života, který jsi znala dřív.
Zavři oči, dej svému duchu vzlétnout
a zažiješ, cos nezažila nikdy dřív.“
