Před 85ti lety založil Ignác Berousek tradici známého cirkusu Berousek. Z pouličního kejklířství vzniklo v roce 1918 první cirkusové šapitó, pojmenované po jeho zakladateli "Berousek". Pokračovatel cirkusového rodu Ferdinad Berousek, syn Ignáce Berouska, přejmenoval v roce 1941 "Cirkus Berousek" na "Cirkus Centrál".
Důvodem změny názvu bylo odlišení od jiných cirkusů či artistů užívajících v té době jméno Berousek. Tímto začala nová filozofie rodiny Berousků. Cirkus se otevřel novým vynikajícím umělcům z celého světa chovajícím lásku a úctu ke zvířatům a cirkusovému řemeslu. Tato filosofie přetrvala až dodnes.
Láska a úcta ke zvířatům se projevovala nejenom na jejich výkonech, ale i na jejich vzhledu. To mohu potvrdit, sama jsem to dnes na vlastní oči viděla. Návštěva cirkusů je moje oblíbené hobby a mých dětí také, ale v životě jsem neviděla tak vypulírovaná zvířata. Jako z pohádky. Při největší a nejlepší drezůře koní v Evropě mělo všech 15 koníčků tak načesané ocasy, že mi to úplně připomnělo vlasy Barbie, které jsem kupovala Týně. Velbloudi neměli chybu, kdepak, to nebyli žádní chudáci z pouličního trhu, ale opravdu hrdá a pěstěná zvířata. Papoušci měli nádherná zbarvení a kromě toho, že se houpali na lehátku a tím mi připomněli mojí oblíbenou zábavu, tak se tam s nimi jeden pán mazlil, ale tak hezky, to kdybyste viděli. Moje kamarádka je povahy nespoutané, když tak létali pod šapitó, tak pištěla a tleskala : „Pipinýýýý.“
Hned na začátku nás uvítali akrobaté z Nairobi Zuma Zuma, byl na ně nádherný pohled, protože měli krásná mladá těla, což jsem hned okomentovala svojí kamarádce : „ Hele, koukej, jak mají vymakaný břicha. No, konečně se máme na co dívat.“
Zkazila mi to Emička, její milovaná dceruška. „Jé, ti jsou pěkní. A jak jsou opálení.“
„Emičko, jsou z Afriky.“ Já nevím, co se v té škole pořád učí.
Kryštůfek jenom kulil oči, nejvíc se mu asi líbil klaun. Jak by taky ne, byl opravdu k popukání, hlavně, jak jednoho nebohého pána z obecenstva úplně oblepil izolační páskou. Pán to sice přežil, když ho odnášeli, tak se tomu smál. No vidíte, jak se lidi baví.
Takového slona jako dnes jsem ještě nikdy neviděla, i když to vlastně byla slonice. Přesně ten slon z obrázkové knihy pro děti, jak tam leží, dokonce se tomu směje a ještě k tomu žongluje. Naprostá bomba, to, co jsem ukazovala celé roky Kryštůvkovi v knihách, konečně viděl. A já také. Šťastného a hravého slona.
To nejlepší na konec. Medvědi na koloběžkách a na motorce. Ale to přeci znám. To je přeci ten film „ Šest medvědů s Cibulkou.“ Něco jiného je to ale vidět v televizi a něco jiného na vlastní oči. To se nedá srovnat. Medvědi jsou sice dravé šelmy, náš spisovatel Bohuslav Švec v jedné své knize popisuje, jak jeden medvěd málem zabil jeho hlavního hrdinu, a moje kamarádka mi řekla, že jeden z těch medvědů málem ukousnul nohu sestře Berouska, ale v manéži byli sladkost sama. Jen si je pohladit. Hned při odchodu jsme přemýšleli o tom, jaký šampón a kondicionér používají na svoje rodinné mazlíčky, srsti všech zvířecích mazlíků se jen blýskaly.
Nastal aplauz. Standing ovation. To je naše hříčka, zdálky si vzpomínáme na drobné kousky znalosti angličtiny. Ale to není třeba. Český cirkus je český cirkus a filosofie naplněná důvěrou, vzájemného respektu a tolerance je prostě znát. A láskou především.
