Zpocené milování (Sonet 30.)

Někdy věci sice vypadají nepatřičně, neskutečně, nebo neproveditelně, ale při tom mají jen jediné možné a správné řešení.

Zpocené milování (Sonet 30.)

Tropické vedro, hustou džunglí se vine řeka

Dusno se nad ní drží již od moře, je úmorné

Za kormidlem lodi stojí a vede ji nahá žena,

pevný zadek, široké boky, velké prsy, povislé

xxx

Na zádech rozložené dlouhé hnědé vlasy

Po zádech jí stéká pot, tvoří drobné čůrky

ty společně pak vtékají do delty mezi půlky.

Ležím na zádi a nemohu se nabažit té krásy

xxx

Pomalu se otočí a tázavě se na mně podívá

Ta její krása působí trochu oplzle, je nádherná

Vzduch se tetelí, dech zkracuje, musím ji mít

xxx

Snad přijde mrak a vánek nás trochu ochladí

Jede zvolna ke mně poté, co loď zastaví, zakotví

Vím, že i v tom příšerném vedru si ji chci vzít