Chápu tvé pocity, Vašku, moc dobře. I přestože vím, že zbytečný není nikdo, i já se občas propadám hluboko do prázdnoty. Beru to tak, že tam se mám zbavit pýchy a tam mám najít pokoru, neboť nikdo nejsme víc a nikdo nejsme méně. Všichni jsme součástí jednoho velkého divadla a každý jsme jen malým dílem do skládačky, která dohromady vytváří jeden dokonalý celek. Úspěch i neúspěch jsou stejný druh iluze. Nejsme ničím. To, co jsme vytvořili, to já, na kterém mnozí tak lpíme, je klam ze všech klamů největší. Pouze jsme uvěřili, že tohle jsme, a to že se občas propadáme do prázdnoty jen svědčí o tom, že se nám ten obraz nás samých občas vytrácí a toho my se bojíme ze všeho nejvíce, ztráty osobní identity, prázdnoty. Teprve až si přestaneme hrát na to já a s tím já úplně splyneme, pak spočineme v pravdě a budeme vědět, že nikdo není zbytečný.

Dík za přečtení Ivi, ale trocha pochybností a básnická licence nezaškodí.

Vašek

Babka ročník 1943. ... budu, či nebudu chybět ...?

Nevím, ale snad se občas při vzpomínání na mě moje potomstvo zasměje.

Smích je krásná vzpomínka. Je vzácná.

Vašek

Vašku a příjemný zbytek needle!

Tobě také Horste, právě jdu s pejskem na procházku.

Vašek

Chápu tvé pocity, ale věřím, že v tvém případě ne zcela odpovídají skutecnosti

Dík Viléme, psaní je hlavně o fantazii.

Vašek

Nemůže být zbytečným nikdo, kdo stojí alespoń za palec

Dík za ten palec Jiří.

Vašek

Ďakujem veľmi pekné za nedeľnú chvíľku poézie, Vašku

Dík za přečtení a již se těším na tvojí.

Vašek