Vstřícnost

Sešlo se několik věcí najednou. Vánoční čas, smířlivá nálada a častěji se opakující slovíčko vstřícnost. Nedávno jsem rozepsal, a jelikož mi téma bylo protivné, nedopsal blog o nesnášenlivosti.

Začnu tedy tím, o čem si myslím, že díky své relativní jednoduchosti je pro většinu lidí snadněji uchopitelné.

Nesnášenlivost

Nejenže narůstá, ale je agresivnější a veřejnější. Nechci se vracet k tomu, co bylo, chci se podívat na to, co je teď. Existuje několik typů nesnášenlivosti a několik důvodů. Máme nesnášenlivost skupiny vůči skupině, skupiny vůči jednotlivci, jednotlivce vůči skupině a jednotlivce vůči jednotlivci. Nesnášenlivost z důvodu ideologie, xenofobie, homofobie, intuitivní a paranoidní nesnášenlivost.

Paradoxně, díky veřejným sociálním sítím, se agresivní nesnášenlivost stává anonymnější. Můžete napadat, a to i bezdůvodně, kohokoliv a schovávat se za nick na internetu. Je běžné ve svých výpadech lhát a používat podvržená, falešná fakta. Dělají to nejen anonymové, ale i známé osobnosti. Proč? Pravděpodobně to dává pocit nadřazenosti a při šikovném používání to přináší i nohsledy. Ze lži a urážky se stává politická zbraň. Devalvuje to diskusi a odrazuje lidi schopné a ochotné diskutovat smysluplně od vystupování ve veřejném prostoru.

Vstřícnost

Co by se asi stalo, kdyby politici v diskusi místo „lžete“, „úmyslně klamete veřejnost“, „jste banda podvodníků a zlodějů“ použili výrazy jako „nemáte pravdu“, „pravděpodobně máte mylné informace“, nebo dokonce „já s vámi nesouhlasím“? Na to se těžko odpovídá další hrubostí. Třeba namísto: „Vymýšlíte blbosti a okrádáte občany!“ použít: „S částí vašich návrhů nemůžeme souhlasit.“ a uvést vlastní protinávrhy podložené ověřitelnými fakty. Absolutní utopie.

O co vše by byly ochuzeny jednotlivé typy nesnášenlivosti. Fotbaloví fanoušci by si místo rozbíjení hlav a ničení stadionů jenom nadávali. Co by to bylo za život, kdyby parta, která potká někoho s odlišným názorem, vyznáním nebo barvou pleti, ho nemohla surově zmlátit? Kde by byla „svoboda slova“, kdyby si člověk nemohl vymýšlet a publikovat lži, pomluvy a vyhrožovat lidem, které nemá rád? Co dělat s časem a penězi vynaloženými na hledání špíny a vymýšlení dezinformací? Použít je na hledání něčeho užitečného? Nebuďte směšní — kdo by něco takového publikoval a četl? Kdo by k něčemu, co se nečte, přidal a zaplatil reklamu? Nejsou v tom ani peníze, ani vzrušení.

Politika

Co se týká politiky — vstřícnost a slušnost mají momentálně také malé šance. Jejich účinnost při získávání hlasů je mizivá. Na druhou stranu několikery poslední volby ukazují, že lhaní a mlžení v programech, pomlouvání a očerňování protikandidátů je daleko úspěšnější. Financování takových kampaní je také daleko snazší — peníze rády poskytnou zájmové skupiny, které v politice hledají zisk nebo vliv, jenž se často neshoduje se zájmy občanů. Je to tedy o penězích? Do určité míry ano. Není tajemstvím, že peníze poskytují i země nebo jejich agentury, které jsou nám otevřeně nepřátelské.

Bylo by dobré si uvědomit, že je to i o našich penězích, o které jsme všude prorůstající korupcí okrádáni.