Vodopád

Je dobré se zasnít s otevřenýma očima. Vidět co vidět není, na prázdném obzoru si promítat děj, barevný a barvitý, takový, který nikdo jiný nevidí.

Vodopád

Na konci strže

dlouhý jazyk vodopádu

olizuje její nahé tělo

Již na dálku

duhou v tříšti

oznamuje:

„Bude podívaná“.

Závidím mu

Závidím každé kapce vody

kam všude se dostane

co všechno vidí

Kapek miliony

zdobí se jimi

jako šperky

Zlatý prach ve vlasech

perly okolo hrdla

dva diamanty na bradavkách

tvrdých jak z bronzu

pozlacených laskavým sluncem

Dva pramínky mazlí

ta plná hebká ňadra

a já závidím

Voda ji objímá

líbá na břicho

není ploché

je lehce vypouklé

jak polštářek zve

na něj položit hlavu

Voda se rozstřikuje

o její boky

A v potůčcích

stéká na stehna,

která jak prsty

pianisty rozeznívá

Nohy má po kolena

v bazénku

pod vodopádem

Kolem dovádí

vodní skřítci

a já té vodě

Závidím

Závidím

Závidím