Čím větší svatoušci, tím větší pokrytci. Na diskuzích se bijí za migranty, ale jenom z některých zemí. Nechávají se spoutat řetězy ke stromům nebo stavbám, ale popíjejí při tom z plastových kelímků. Bojují proti jednorázovým plastům, ale sprchují se 3x denně a celý den sedí u spotřebiče. Demokracii si pletou s vládou svých oblíbenců atp.

Dobrý den. Ve smyslu vašeho volání po svobodě slova a toleranci si dovoluji zde přednést svůj názor. Domnívám se, že jste se pustil do psychologicko etického tématu, které nikdy nemělo a nikdy nebude mít nějaké jednoznačné řešení i když se o to všechny různé teorie a filozofické ideologie snaží. Problém tolerance můžeme například nahlížet z roviny osobní, tedy mezilidských vztahů, zrovna tak jako z roviny globálně politických a ekonomických vztahů. A teď si k tomu můžeme přidat teorie asertivity a nebo teorie o přirozené nebo vynucené autoritě. Dohromady je z toho svým způsobem začarovaný bludný kruh nejrůznějších poznatků, výroků a závěrů. Krásné je třeba známé pořekadlo - je tak hodnej (tolerantní?), až je blbej. A nebo na hrubý pytel, hrubá záplata. A nebo jsem si nedávno přečet jeden svalnatý výrok: Rusko slyší jen na hrozbu silou a proto je třeba ho zničit. A je takzvaně vymalováno a po toleranci.

Některé lidi život naučil, že když budou dostatečně agresivní, nemusí se omezovat. A tolerance omezuje nás ve prospěch někoho jiného.

My tolerantní jim dáváme za pravdu tím, že raději ustoupíme, abychom měli klid. Protože hádky s blbcem stejně nikam nevedou.

Takže tolerance nikdy nezvítězí nad sobectvím a nenávistí.