Připomnělo mi to, pohádku Jak Jaromil ke štěstí přišel. Miloval květiny a zvířata, ale otec chtěl, aby převzal rodinné řemeslo, uhlířinu. Jednou ho zavedl pták svým zpěvem ke skále. Úzkým otvorem prošel dovnitř a tam se před ním rozprostřel ráj, nejkrásnější zahrada, kterou kdy viděl. Tak tohle dělají tvé básně. Když zavřu oči, projdu někam ..... Děkuji. Přeji ti krásný den.

Dík, jsi neskutečně laskavá.

Vašek

Dík Ivi.

Vašek

Vašku, krásné verše, ale na méně roztažených nohou a žáru se těžko zvyká.

To za tebe zařídí věk Davide. Dík.

Vašek

Dík za palec Ivi.

Vašek

nostalgické ale i živé a nežné verše,život bez snov, by bol ako záhrada bez kvetov

Ano, zavřít oči a vidět rozkvetlou zahradu života. Díky Janka.

Vašek

... vzpomínky sladké a jemné

Děkuji za palec.

Vašek

Vendo a povedený zbytek neděle!

Díky Horste, tobě také.

Vašek

Dokud budou básníci, život se neztrácí!

Pravdu máš Evi, ty, Jarda, Janka a další jste toho důkazem.

Vašek

Opravdu jsi pořád lepší a lepší 😊👍🙋

Děkuji Jardo, také tě rád čtu.

Vašek