Proč stále volíme ty prolhané hajzly.

Před volbami nesmiřitelní protivníci se po volbách obejmou v koalici. Koryta jsou přeci důležitější než principy. Pravá s levou tvoří vlastně celek.

Proč stále volíme ty prolhané hajzly.

 Jsme rozčarovaní z voleb. Jak je možné, že tam jsou ti hajzlové? Jsou tam proto, protože jsme je tam zvolili. Tak proč se tolik divíme?

 Chtěli bychom politiky obětavé, nesobecké, čestné, pravdomluvné, pracovité, inteligentní a neúplatné. Čirá fikce. Máme demokracii, která toto umožňuje, ale neděje se to.

 Co potřebuje politik, aby byl zvolen. Především peníze. Peníze na kampaň, na zveřejnění a propagaci programu a své osoby. Program bývá většinou převzat od strany, za kterou kandiduje. On sám většinou zveřejní a inzeruje své vlastní sliby a vypichuje svoje priority z programu. Program je nástroj ke zvolení. Být zvolen znamená získat politickou moc a ta by měla být nástrojem k uskutečňování programu a tady se rozchází teorie s realitou. Cílem by tedy mělo být uskutečňování programu, to by ovšem program musel být realistický, na realistický program Vás ale nikdo nezvolí. Musíte slibovat nebe na zemi a čert vem jak to financovat. Cílem se stává samotná poltická moc a uskutečňování vlastních cílů a opět čert vem občany.

 Jaký je tedy běžný politik. Musí být moci chtivý. Musí mít potřebu ovládat, potřeba sloužit v jeho repertoáru nefiguruje. Aby uspěl, musí být sobec s ostrými lokty, ovšem musí být schopen a ochoten nechat něco pro ostatní politiky, tedy musí být selektivní sobec. Svoje sliby nesmí brát moc vážně, musí se umět z jejich neplnění vylhat, najít a nahromadit jím nezaviněné překážky.

 Co se týká obětavosti, musí být schopen obětovat kohokoliv a cokoliv kromě sebe a vlastních zájmů. S pravdou se musí zacházet opatrně, bývá často nebezpečná a čest je absolutně zbytečná nic nepřináší.

 Inteligence se hodí, ale často stačí obyčejná chytrost. Být chytřejší, než kolegové umožňuje je vhodně využít. Pracovitost i předstíraná umožňuje vhodně se vymlouvat na neobyčejné vytížení a zaneprázdněnost.

 I kdyby někdo šel do politiky s předsevzetím být neúplatný, kolegové ho z toho brzy vyléčí, nebo ho vyštípají ze všech funkcí, které úplatnost umožňují.

 Víme to a přes to je zase zvolíme. Teď si představte, že by nám někdo o nás samých řekl pravdu, sliboval jenom to, o co se sami zasloužíme a sliboval pomoc jenom těm, kteří si nemohou pomoci sami. Propagoval rovnost, ale vzal na vědomí, že ve skutečnosti není a tam kde to není vyloženě nemorální dovolil si oficiálně připlatit za lepší službu, nebo materiál. Stejně víme, že se to děje, takhle by si některé státní organizace vylepšili rozpočet a měli peníze na podporu těch opravdu potřebných.

 Takový člověk by ale byl nezvolitelný.