Jestli ovšem, Vašku, není oříšek možná v tom, že hodnotový žebříček máme každý svůj a že ani ony židovsko-křesťanské hodnoty nevnímáme každý stejně.

Což nic nemění na tom, že stále stojím za samostatným a nezávislým Tchaj-wanem a nepodporuji pekinskou interpretaci „jedné Číny“ jako centralizované Číny jednotné. – Ostatně poněkud obdobně, jako mám kritický pohled na snahy o centralizované a jednotné moskevské impérium či o centralizovanou a jednotnou bruselskou unii.

Ale to jen tak na okraj a mohu se i mýlit.

Omylem jsem to plácl nahoru.

Ale jistěže na sebeúctě záleží.

A je důležité mít respekt k židovsko-křesťanskému žebříčku hodnot.

Nicméně mezi těmito dvěma není rovnítko a už vůbec sebeúcta nemá nic společného s obhajováním tohto konceptu.

Někdo může být budhistou a vycházet budhistického žebříčku hodnot a obhajovat tento - no a někdo to může mít ještě jinak.

Co se týče vztahů s Taiwanem tak nikdo nežádá jejich přerušení. Právě naopak - tyto vztahy je třeba rozvíjet a to přesně podle oficiální vládní politiky, jež je téměř totožná s politikou ostatních členských zemí vůči Číně. A je do velké míry podobná i politice samotného Taiwanu, který nikdy nezávislost nevyhlásil a jak je i zřejmé z veřejných vyjádření představitelky nejpočetněji zastoupené parlamentní strany na Taiwanu (KMT) při nedávné návštěvě Číny.

Možná by k sebeúctě mělo patřit i přijetí toho, že názor jednotlivce nemusí být většinový a už vůbec nemusí být jediný správný.

Já jsem jenom jako osoba reagoval na prohlášení premiéra, že hodnotový přístup je k ničemu, že nám nic nepřinesl. Nesnažil jsem se generalizovat. Je mnoho hodnotových žebříčků, kterých si vážím. Psal jsem to spíš jako tak trochu ironii.

Vašek

Babiš je něco jako extrémně přesný měřící přístroj na směr a sílu větru. Když vítr opět zavane směrem k hodnotám, pootočí se. Je to dobrá i špatná zpráva? Asi oboje

Až na to, že on to neuvidí jako hodnotu, ale jako příležitost vydělat. Když teď tvrdí, že chce aby české firmy dělali business, tak s kým asi?

Vašek

O tom jsem ale nepsal. Babišův TV projev vyzněl jako odmítnutí jakýchkoliv hodnot. Řekl, že hodnotový systém nám nic nepřinesl, pragmatismus nám prý přinese business pro naše firmy. Bez uznávání hodnot nás čirý pragmatismus může zavést na úroveň Trumpa a možná, že ještě hlouběji. Byla v to i trocha ironie.

Vašek

Tomu rozumím, Vašku. Sám také mám svůj hodnotový řebříček (jakkoli pomyslný a definovaný druhdy vágně) a snažím se jej respektovat.

Jen mám dojem, že ono zdánlivé dilema: buď jedině a absolutně jen morální hodnoty, anebo jedině a absolutně jen hodnoty užitné (bezbřehý pragmatismus), není ani tak dilematem, jako falešnou dichotomií. Zajisté se můžeš rozhodnout, zda nakupovat u řezníka (lékárníka, pekaře, drogisty, trafikanta...), o němž víš, že nějaké hodnoty porušil, anebo hodnotově sednout do auta a dojet si do jiného města nakoupit u jiného řezníka (lékárníka...), který hodnoty neporušil (anebo o tom nevíš). – Případně se zříci masa.

A podobné je to podle mého i u mezinárodního obchodu. Je možné přestat obchodovat s válčícími zeměmi (Rusko, Írán, USA, Izrael...) anebo s dalšími zeměmi, která rozličné hodnoty porušují. Akorát je to asi o něco těžší, protože maso (léky, pečivo, barvu na kůži, noviny a cigára...) seženeš za relativně srovnatelnou cenu leckde, zatímco s elektronickými čipy, vzácnými surovinami, jaderným palivem, ropou, plynem ad, už to tak snadné není. Nemluvě už o tom, že některé morální hodnoty možná porušují téměř všude.

Jsem ostatně přesvědčen, že absolutních krajností se nedočkáme, spíš to je a bude něco mezi. Že žádný český vládní politik nikdy nebude absolutně rezignovat na hodnoty užitné a žádný a hodnoty morální. Jakkoli to třeba někdo současné opozici či stávající koalici připisuje.

A jak se zhusta stává, ve výsledku to asi nikdy není a nebude černo-bílé, ale petré, u někoho tmavší, u někoho světlejší.

Ano, riziko pragmatického prístupu je, že ak si človek buduje sebaúctu výhradne na výkonoch a užitočnosti, môže ju stratiť vo chvíľach, keď sa mu nedarí alebo keď objektívne nemôže podávať výkon. Chýba tam totiž ten „nepodmienený“ pocit vlastnej hodnoty, ktorý je typický skôr pre humanizmus.

Jeden může mít pragmatický přístup k věcem, ale nesmí zahodit svůj hodnotový žebříček. Musí se smířit s tím, že se občas ty dva dostanou do konfliktu a pak přichází ke slovu sebeúcta.

Vašek