Pošmourný podzimní den

Další ukázka z poslednin. Vzpomínky, obavy, běžné události a nenaplněné ambice z pohledu dědka. Vážně i nevážně, osobní zkušenosti i čirá fantazie.

Pošmourný podzimní den

Sedím doma a dívám se přes okno ven

Mám ho čisté, tak vidím, že je pošmourný den

Mrholí, je šedivo, prostě podzim

Nevím, co mě to napadlo, půjdu se projít

Jako bych něco ztratil a chtěl to najít

Déšť ne déšť, táhne mě to ven

Mrholení se mění v déšť, který mě do očí šlehá

Všechna ta šeď a sychravo mě škrtí, na mě doléhá

V tom skrze přimhouřené zahlédnu barvy podzimního listí

Už zase jen mrholí a tolik nefouká

Začnu se rozhlížet do očí již nešlehá, otvírám je víc jen zlehounka

Rudá, hnědá, žlutá i trocha zeleně, je to moc hezká procházka