Nenávist

Je snadné a radostné psát o lásce a o kráse. To ale není celý život. Je tu i zlo a nenávist. O tom se píše špatně, o zlu jsem již napsal, teď je na řadě nenávist.

Nenávist

Jen duše černá po kapkách dávkuje jed

zatrpkle, trpělivě, dlouhodobě, zlomyslně.

Čeká, občas povolí, ukáže štěstí, nezabíjí hned.

To, jak padáš a vstáváš, není náhoda, dělá to plánovaně.

xxx

Začíná jako krásná svůdná žena, plná úsměvů

Voní, vlní se láká, mate hlavu a pak odkopne

Sama upadá do hrůzných okovů

Na jediné myslí, jak toho červa zašlápne

xxx

Jak bahno pomalu zanáší slepé rameno řeky

Tak ta jediná myšlenka rozežírá bytí

Vytí vlka, chechtání hyeny, havraní skřeky

Není z ní osvobození, sama sebe zabijí

xxx

Po letech trápení ho konečně pohřbila

Nepřišla úleva a radost z vítězství

Dál mrtvého krutě nenáviděla

Její duše černá se svíjela bolestí