Na lavičce

Jsou situace kdy jeden neví, co je skutečnost a co je přání. Nemá cenu to řešit, je lepší to nechat plynout a moc o tom nepřemýšlet.

Na lavičce

Jedno podzimní odpoledne

Jsem se posadil na lavičku

Bylo slunečno, příjemně

Poblíž seděla paní, jen v tričku

Nemohl jsem se nevšimnout

Těch krásných pevných prsou

Nešlo od nich oči odtrhnout

xxx

Bezostyšně jsem ji svlékal očima

Přes to, že nebyla nejmladší

Dělala, že si toho nevšímá

Zdálo se, že se trochu předvádí

Nenápadně se v zádech prohnula

a dívala se jinam

Zjevně ten nezájem předstírala

xxx

Slunce pomalu zapadá

Raději se zvednu a jdu

Vše pokazit by mohla realita

Přichládá, tak ať nenastydnu