Městský mýtus.

Nikdo neví, jak městské mýty vznikají, někdy vycházejí z původního děje, někdy se od něj diametrálně liší. Záleží na vás, která se vám víc líbí.

Tam, kde do Karlovy ulice ústí Seminářská stojí rohový dům U Zlaté studně. Je to krásná vrcholně barokní budova, ale o tu nám tentokrát nejde. Jde nám o štukový reliéf vpravo dole (z pohledu pozorovatele). Muž, který má za hlavou klobouk, u pravé nohy má psa a cosi mu stéká po levém stehně.

Městský mýtus nám říká, že jde o zhýralého šlechtice, který se stal knězem. Poté, co byl povýšen do hodnosti kardinála (klobouk) se rozhodl polepšit. Svoji touhu po ženách řešil celkem drasticky, nechal si ukousnout šourek i s varlaty svým psem. Při bližším pohledu zjistíme, že varlata psovi nadýmají tváře a po stehně mu teče krev. Romantický mýtus.

Ve skutečnosti jde o sv. Rocha z Montpellieru, jehož existence nebyla nikdy potvrzena. Někdo udává jeho narození na rok 1295 někdo okolo roku 1348, oboje je dost nepravděpodobné, zemřel mezi 1376 až 9. Sv. Roch byl bohatý dědic, který veškerý svůj majetek rozdal chudým. Vydal se na pouť do Říma, během své cesty v sobě objevil léčitelské schopnosti. Nebál se léčit, a to úspěšně i nakažené morem, nakonec v Piacenze sám morem onemocněl. Aby nikoho nenakazil, odešel do ústraní za město a chystal se tam zemřít. Na scéně se objevuje pes, který v tlamě přináší Rochovi jídlo. Roch se zázračně uzdraví a hnis, který mu tekl po stehnech, mizí. Po uzdravení se vrací do Montpellieru, kde je nikým nepoznán zatčen jako cizí vyzvědač. Po pěti letech ve vězení umírá. Papež Urban VIII potvrdil jeho zařazení mezi svaté, je oslavován 16. srpna. Část jeho ostatků má být uložena v chrámu sv. Víta.

Takže vlastně dvě legendy.