Lámání kolem.

Lámání kolem, bylo používáno od antiky skoro až do konce osmnáctého století, ve výjimečných případech i déle. Jeden z nejkrutějších trestů a způsobů popravy.

Zmínil jsem ho v jedné diskuzi, a tak považuji za povinnost ho trochu popsat. V Evropě existovaly dva základní způsoby lámání kolem, francouzský a středoevropský. Byl to trest za nejohavnější zločiny. Tento trest byl vyhrazen pouze pro mužské zločince, není znám žádný případ, kdy byla k tomuto trestu odsouzena žena. Typicky byl používán při spiknutí proti králi, loupežnictví, sériových vraždách nebo znásilnění panny.

Při francouzském způsobu byl odsouzený přivázán na loukoťové kolo, které se dalo roztočit, kat mu potom buď železnou tyčí, nebo palicí zlámal údy.

Při středoevropském způsobu byl odsouzený přivázán na lešení nebo na svatoondřejský kříž. Údy byly podloženy na několika místech, aby se lépe lámaly, poté byly přeraženy pádem těžkého vozového kola.

I zde existovaly dva způsoby, milosrdnější a krutější. Při milosrdnějším, takzvaném odshora bylo kolo spuštěno odsouzenci na krk a tím mu byl zlomen vaz. Končetiny a trup byly lámány následně. Při lámání odspoda byly nejdříve přeraženy kotníky, popřípadě holeně a odsouzený byl při vědomí. Někdy byl lámán i trup a při tom přeražena páteř. Na lámání vazu nemuselo dojít a odsouzený zůstal několik dní při životě.

Při všech způsobech byly přeražené údy následně vpleteny do kola mezi loukotě. Kolo bylo připevněno na sloup a sloup byl vztyčen. Tělo bylo pro odstrašení vystaveno, pokud se o něj nepostarali mrchožraví ptáci. Tento druh popravy se nejdéle udržel v Prusku poslední lámání kolem tam bylo vykonáno roku 1841.

Kdo byl takto popraven, z filmů známý francouzský lupič Luis Dominique Cartouche, v rakouských zemích Tomáš Uhorčík. Mácha tak nechal zemřít Viléma v Máji.