Kdo věří v lásku věří i v magii

Nedělní chvilka poezie. Další ukázka z poslednin. Vzpomínky, obavy, běžné události a nenaplněné ambice z pohledu dědka. Vážně i nevážně, osobní zkušenosti i čirá fantazie.

Kdo věří v lásku věří i v magii

Fialová s černou a žhavou oranžovou

Barvy na hraně propasti,

po které kráčí anděl bosou nohou

Přijde ráj nebo neštěstí

Změní něhu ve vášeň, v orgii

Omamně vonící rudé růže

Kdo věří v lásku věří i v magii

Věří na draky i na rytíře,

intriky, tajemné cesty, kouzelné bytosti

To není magie to je pohádka

Magie jsou cesty v čase a závratné rychlosti

Krutá stvoření, muka, nadsázka

Potom krásné modré snění

Utopie bez jediného mráčku

To nejhorší přijde probuzení

Jako když dítě odhodí nechtěnou hračku

Pláč měnící se v milostné vrnění

Je tohle místo zasvěcené lásce

Kraj nejasného snění

Kraj kde samotné bytí ocitá se vsázce

Vnímáš to sladké objetí

Neskutečné, věčné, zázračné

Chceš zůstat v jeho zajetí

V pevné věži a přeci tak průzračné

Vidíš z ní louku, po které ty běžíš

Odejít z ní tě nic neláká

Drž pevně to tajemství, jež střežíš

Tak přece jenom pohádka