Jezdili jsme do Kruger parku IV (Sloni)

Jezdili jsme do Kruger parku IV (Sloni)

Sloni jsou v Kruger parku dost velký problém. Když byl v roce 1994 zastaven odstřel na kontrolu populace, bylo jich zhruba 7000. Dnes se odhaduje počet slonů v Kruger parku na 34 000.

Vědci a ochránci přírody se nemohou shodnout na tom, jak velký počet slonů je pro Kruger park únosný. Faktem je, že habitat se v Kruger parku mění, mizí velké stromy a ubývá pastvy. Dalším faktem je, že to způsobují sloni. Přibývá hlasů, že populace slonů musí být omezena a kontrolována. Z politických důvodů je znovuzavedení odstřelu neprůchodné. Jak tedy populaci omezit. Jsou navrhovány různé způsoby, omezení prostoru vyhrazeného slonům, snížení počtu umělých napajedel atd. Teď pár příhod z časů, kdy tento problém ještě neexistoval.

Děti byly ještě poměrně malé, když jsme si naplánovali jednu z našich cest do Krugeru. Objednali jsme si rondavel (kruhová chatka, pokrytá tradičním doškem) a těšili se. Pár dní před odjezdem manželka onemocněla, a tak jsme rozhodli, že s dětmi pojedu sám. Do parku jsme dojeli v pořádku, ubytovali se, a ještě jsme odpoledne před zavřením kampu stihli projížďku po okolí. Večer jsme si četli v nějakých časopisech. V jednom byl příběh z minulého týdne, v tehdejší Rhodesii rozzuřený slon zabil turistu v autě. Druhý den jsme vyjeli brzy ráno, nejdříve jsme se jeli podívat na naše oblíbené hrochy a potom vyjeli na sever za slony. Po cestě jsme potkávali, tsessebe a roan antilopy, buvoly, všude přítomné impaly, zebry a pakoně. Najednou jsme uviděli odbočku k napajedlu, domluvili jsme se na tom, že se tam musíme podívat. Bylo období sucha a bylo téměř jisté, že tam budou nějací sloni, kteří si ho budou hlídat pro svoji potřebu. Uviděli jsme pár stromů, větrný mlýn a malé stádečko slonů. Hlavou mi problesklo včerejší čtení. Pak jedna slonice roztáhla uši nadzvedla hlavu a zadívala se na nás. Když zatřásla hlavou a popoběhla směrem k nám, zařadil jsem zpátečku a v životě jsem necouval rychleji. Když slon ušima mává, neznamená to nic, jenom se chladí. Když je roztáhne a nechá roztažené, ukazuje vám svoji velikost. Když potřese hlavou a udělá pár ostrých kroků směrem k vám, znamená to, vadíš mi, zmiz.

O slonech toho bylo napsáno tolik, že psát něco navíc by bylo nošení dříví do lesa. Jenom, že v dokumentárních filmech jsou točena hlavně stáda. Ta se skládají převážně z vzájemně příbuzných samic, slůňat a mláďat. Stádo vede stará slonice s obrovskými znalostmi a zkušenostmi. Samci se od stáda oddělují mezi 12. až 15. rokem. Tvoří malé mládenecké skupiny a později se toulají samotní. Občas se připojují k cizím stádům a hledají samice na páření.

Když jsme byli v Kruger parku s mým otcem potkali jsme jedno ráno hned kousek od kampu obrovského slona. Pršelo a bylo docela ošklivo. Slon byl starý, měl obrovské kly, propadlé boky a jen tak se šoural. Na hlavě měl naházeno trochu suché trávy, vypadal jak zarostlý mechem. Byl to pravděpodobně Shawu jeden z „Magnificent sedmi.“ Jednoho dne, když jsme se vraceli do kampu Letaba (cestovali jsme po parku a spali v různých kampech) potkali jsme mercedes s promáčklým chladičem. Udělal jsem si z táty legraci a nakukal mu, že ho asi kopl slon. Sám jsem si myslel, že to opřel někde o strom. Když jsme přijeli do kampu a šli se nahlásit, což byla mimochodem povinnost, aby management věděl, že všichni návštěvníci jsou po zavření kampu zpět, říkal nám recepční, že si někdo stěžoval, že mu auto nakopl slon.

Dvakrát jsem se na úzké cestě míjel se slonem, jednou správně a jednou hloupě. Když s námi byla v Kruger parku maminka mojí ženy, jeli jsme jednou po úzké postranní cestě. Najednou se proti nám objevil slon, který tam olamoval větve. Zastavil jsem u kraje cesty. Slon přestal s pastvou a také zastavil. Za chvilku se pomalu rozešel a držel se opačné strany cesty, než jsem byl já. Pomaloučku jsem se rozjel. Pomalu, ale opravdu pomalu jsme se minuli. Sotva nás slon minul začal zase v klidu olamovat větve. Po druhé to bylo s kamarádem. Jeli jsme po cestě, kterou jsem moc neznal, už se připozdívalo a na cestě stál slon, který ji blokoval. Přede mnou bylo ještě další auto, které čekalo, až se slon uráčí pohnout. Slon trochu poodešel a auto přede mnou proklouzlo. Slon se po něm ohnal a byl zpět na cestě. Teď jsem udělal zásadní chybu. Místo abych trpělivě čekal až slon z cesty odejde, jsem využil momentu, kdy ukročil stranou a hodil jsem mu za zády myšku. Slon se po mně okamžitě ohnal. Na štěstí jsem měl dobré auto s výbornou akcelerací a o fous jsem proklouzl. Manželka to ze zadní sedačky všechno filmovala.

Potkali jsme se několikrát i se stádem, většinou to bylo zpovzdálí. Dvakrát jsem do něj vjel. Poprvé to bylo s manželkou a dětmi v řídkém lese. Projeli jsme zatáčkou a vjeli do stáda, které právě začalo přecházet silnici. Pravidlo velí zastavit, a chovat se nenápadně. Zastavil jsem, zrovna když přecházel předvoj skládající se ze starších samic. Pak následovaly matky a tety se slůňaty, stádo uzavírali mladí samci. Vůbec si nás nevšímali. Jeden samec okolo nás přešel, zastavil se hned u prvních stromů a pak jsem jen zíral. Spustil penis, který dosahoval skoro až na zem a začal močit, zadělal tam na malý potůček. Stádo poklidně přešlo a my pokojně odjeli. Byl to neskutečný zážitek umocněný pološerem lesa. Podruhé to bylo při návštěvě manželčina bratra. Bylo celkem příjemně, a tak jsme neměli puštěnou klimatizaci, měli jsme jenom otevřená okénka. Jeli jsme pomalu a rozhlíželi jsme se kolem. Vyjeli jsme zpoza kopečku na písčitou planinu, kde bylo jen pár keřů. No, kromě těch keřů tam také postávalo stádo slonů. Samozřejmě, že jsem zastavil, že počkám, až odejdou. Stádo bylo klidné tak jsem neměl obavy. To se ale rychle změnilo. Jedno slůně se rozhodlo, že nás zblízka prozkoumá a strčilo nám do auta chobot. Přesto, že nebylo horko, jsem se zpotil až na prodloužených zádech. V duchu jsem se modlil, aby se něčeho neleklo a nezačalo vyvádět. Matka totiž zpozorněla a dívala se na nás. Naštěstí nás slůně shledalo nezajímavými a odešlo. Za chvíli odešlo celé stádo a my mohli odjet. Manželčin bratr to považoval za zábavné, zbledl až po tom, když jsem mu vysvětlil, co by s námi matka slůněte provedla, kdyby jenom trochu zazmatkovalo.