Je to tak

Další ukázka z Poslednin. Vzpomínky, obavy, běžné události a nenaplněné ambice z pohledu dědka. Vážně i nevážně, osobní zkušenosti i čirá fantazie.

Je to tak

Zaléval jsem zahradu a trochu se zasnil

Byl podvečer krásného dne

Měl všechny vůně jen zvuky jako by ztratil

Stál jsem rozkročený a cítil se jak kluk

Ani kolena ani záda nebolela

Ale stále mě trápilo, kam se poděl podvečerní zvuk

Ptáci přeci ještě zpívají a v dáli jezdí auta

Přesunul jsem hadici a stříkal na růže

Hlavou mi bleskla myšlenka, co říká bába nemůže být pravda

Přesunu proud pod túje a myslím na něco jiného

Budou potřebovat zastřihnout

V hlavě mně neodbytně zní to bábino: „Dědku jsi hluchý jako poleno“.

Zaposlouchám se, jak voda šumí z hadice

Bába kecá, slyším dobře

Byla to jen chvilková indispozice

Trhnu sebou, někdo mi klepe na rameno:

„Pojď jíst dědku hluchá

již po třetí ti říkám, že je prostřeno.“