Jarní milování (nostalgické posezení na lavičce)

Poslednina psaná seniorem pro seniory, ale ne nutně o seniorech. Posledniny jsou již svým názvem odsouzeny k tomu být trochu nostalgické.

Jarní milování

(nostalgické posezení na lavičce)

S třeskem praskají pupeny

zelená záplava všude

zmije hledají vyhřáté kameny

krajem se šíří omamná vůně

xxx

Vůně a vlna páření

ptáci, veverky, žáby

lásky i chtíče vábení

v náruči chladivé trávy

xxx

Pak chladnější větřík zavěje

profoukne šaty tenoučké

dívka se slastně zachvěje

ztvrdnou jí bradavky růžové

xxx

Bledule, talovíny, čemeřice

kvetou a voní

krokusy, narcisy, petrklíče

voní i ženy

xxx

Slunce se slituje a zahřeje

spadnou ty šaty tenké

děvče se opět zachvěje

zazáří na bříšku chloupky světlé

xxx

Chrám jara se otvírá

má klenbu tak modrou

dívka se touhou rozvírá

svět zalyká se tou krásou

xxx

Zalykám se i já

jako ten, který to zažil

ber všechno, co život ti dá

v záchvatu jara jsem duši i tělo obnažil

xxx

Byla to nádherná extáze

na kraji umírání

dnes to zní jak fráze

tehdy to bylo TO milování

xxx

Nebyl svět, nebyl vzduch, nebylo nic

vesmír jsme byli my dva

jen my dva, nic víc

my dva a rudá tma

xxx

Vzbudil nás chlad té zeleně

naše oči viděli jinak

vědomí se vracelo pomalu, nechtěně

v dálce se ztrácel ten zázrak

xxx

Leželi jsme znavení, nazí

a asi se drželi za ruce

proč se mi dnes to vše vrací

pomalu jsem vyklouzl z té teplé náruče

xxx

Ochladilo se, půjdu domů

sluníčko zapadá

láska mi mává zpoza stromů

dožil jsem se dalšího jara