Jak mě ovlivnil Slánský

Je to dávná vzpomínka, ale stále se vrací. Stalo se to 7-8 měsíců po Slánského popravě. Necelých půl roku po Stalinově smrti.

V červenci, nebo v srpnu 1953 jsem jako dítě z rodiny kde oba rodiče pracovali jel o letních prázdninách na tábor. Pokud se dobře pamatuji, bylo to docela zábavné. Chodili jsme se koupat, navštívili továrnu na umělé květiny, a dokonce šli i do biografu. V Dolní Poustevně, kde se tábor nacházel, bylo kino přímo na hranici s NDR. Jeden den se promítalo česky, druhý německy. Před ubikacemi, kde jsme spali, bylo poměrně rozsáhlé nástupiště, na kterém byl stožár s vlajkou.

 Vlajka se každé ráno před nastoupeným táborem vyvěšovala a večer stahovala. Přes den u ní na stráži stál jeden z nás prcků. Ten večer jsem měl službu já. Ostatní děcka byla někde na výletě, byl jsem v táboře sám. Už se stmívalo, tehdy se podle hodin stmívalo dříve, nebyl letní čas. Přes nástupiště ke mně přicházel nějaký člověk. Měl na sobě hubertus a zelený myslivecký klobouk. Když přišel blíž, všiml jsem si, že je neoholený a vypadal unaveně. Zastavil se u mě, ani nepozdravil a řekl: ,,Pamatuj si chlapečku, že Slánský byl dobrý člověk.“ Pak odešel. Něco mi to sice říkalo, to jméno bylo v rádiu dost často, ale během chvilky jsem to pustil z hlavy.

 Příběh se mi ovšem začal vracet. Poprvé, když jsme se ve škole učili, že to byl vlastizrádce, že by byl vlastizrádce dobrý člověk? Podruhé když jsem začal brát rozum a pochyboval o všem co dělali a říkali komunisté. Že by na tom bylo něco pravdy? Nebylo, byl to stejný gauner jako Gottwald. Měl jenom smůlu, že v době jeho procesu Stalin ještě žil a že to byl zarytý antisemita. Slánský měl tu smůlu, že byl žid. Většina spoluobžalovaných v takzvaném procesu se Slánským byli židé.

 Ta vzpomínka se mi vrací často. Vrací se mi, když se chystám uvěřit něčemu co jsem si neověřil, jenom proto, že to má romantický nádech. Nutí mě to si prověřovat důvěryhodnost zdroje.