Havrani (sonet 20.)

Není všechno, jak to vypadá a jak se říká, že to je. Můžeme zaběhaná klišé změnit a podívat se na ně novýma očima. Myslím, že sami sebe překvapíme.

Havrani (sonet 20.)

Již zase na poli zpívají havrani

Velká hejna se jich na podzim slétají

Není to smutné krákání

Jen si při jídle povídají

xxx

Havran není černý samotář

Je to společenský pták

Nenosí smůlu není to lhář

Nechodí v temnotách, není pasák

xxx

Je krasavec s ocelovým nádechem

Nevím, proč si ho spojujeme s podzimem

Je tu přece po celý rok

xxx

Asi, že jsou jimi poseté brázdy polí

Hnědá oraniště se tou namodralou plní

A k zimě je to jenom krok