Eman

Nosil poměrně čisté montérky, sako a okolo krku měl na motouzu zavěšený dřevěný samopal. Jeho sestra byla obecní lehká děva.

Eman

Byl začátek padesátých let. Jemu bylo tak šestadvacet, mně šest nebo sedm. Mám na něj jenom útržkovité vzpomínky. Nebyl to bezdomovec, měl rodinu. On byl obecní blázen a jeho sestra byla obecní lehká děva. Nosil poměrně čisté montérky, sako a okolo krku měl na motouzu zavěšený dřevěný samopal.

V padesátých letech, na cestě vedoucí pohraniční vesnicí, se objevilo auto tak třikrát, čtyřikrát za týden. Eman trpělivě s namířeným samopalem ležel uprostřed cesty a vyčkával, jestli nějaké to auto nepojede. Když měl to štěstí, že jelo, tak vyskočil, zdviženou rukou auto zastavil a na vyjeveného řidiče namířil samopal. Pak zařval: „Davaj amrcky!“ Řidiči většinou chvilku trvalo, než pochopil, že Eman chce americké cigarety. Když jsme se my, malí smradi, nacházeli v okolí, tak jsme mu poradili, ať Emanovi dá Partyzánku, a on že dá pokoj.

Eman měl rád bublaninu, a jelikož na severu třešně dozrávaly v červenci, tak k nám na ni, když jsme na chalupě trávili prázdniny, občas zaskočil. Maminka v tom vedru nosila plátěné šortky a podprsenku od plavek. To bylo v padesátých letech na vesnici považováno za dost odvážné. Eman, již od branky halekal: „Ustyda slíkaná. Ustyda slíkaná.“ Čímž mamince vyčítal, že je svlečená nestyda. Potom si rád dal kus bublaniny, kafe a cigárko.

Uprostřed zahrady jsme měli jabloň a na ní bylo naroubováno několik větví letních jablek. Dozrávala postupně a nestálo za to kvůli jejich česání přistavovat žebřík. Táta si z dlouhé tyče a starého kulichu vyrobil česátko. Špičkou tyče se snažil srazit jablko do kulichu uvázaného těsně pod ní. Vypadalo to docela legračně. Když to Eman viděl poprvé začal vykřikovat: „Pán blbne, pán dělá voloviny.“ S Emanem holt byla zábava. Škoda, že příští prázdniny už na vsi nebyl. Odstěhoval se s rodinou neznámo kam.