Dveře

Také Vás někdy straší nic? Nic nelze popsat, není ho k čemu přirovnat, na nic nejsou slova, není to prázdný prostor, je to nic, a tedy není.

Dveře

Stojím před zavřenými dveřmi.

Co všechno za nimi může být?

Pokoj, kde klidně můžeš snít?

Nebo místnost se zlými lidmi?

Či přátelské, milé tváře?

To všechno mohou skrývat ty dveře.

xxx

Může být za nimi pole šibenic.

Co když tam bude jenom zklamání.

Mohou tam být zlí šamani.

Také tam nemusí být nic.

Může tam být rajská zahrada.

Straší mě ta nejistota, záhada.

xxx

Mohou tam být má nesplněná přání.

Ples, krásná hudba, oslnivé krásky,

tančí na něm všechny moje lásky.

Místo na osudová setkávání.

Ráj čistoty, ráj radosti, ráj nevinnosti,

nebo peklo té nejhrubší oplzlosti.

xxx

Co je raději neotevřít, mě napadá.

Co se jen těšit a za nimi stát.

Nemuset se těch běsů a zrůd bát.

Nebát se toho, co není, co se propadá.

Nedělej ten krok, může to být hrob,

nebo vědomí a poznání všech dob.

xxx

Nebo za nimi není nic, jen prázdno.

Není vidět, nemá barvu, nemá tvar,

nemá rozměr, nemá vůni jen nic a zmar.

Nejde ani tušit, stůj, co kdyby tě vtáhlo.

Jen hrůza a nekonečná prázdnota.

Nic nelze popsat není to ani temnota.